Články / Reporty

Hipster black metal? I dare you, I double dare you, motherfucker! Deafheaven

Hipster black metal? I dare you, I double dare you, motherfucker! Deafheaven

David Vo Tien | Články / Reporty | 07.08.2014

Dvě hodiny před koncertem pršelo. Kolik lidí začne tím, jak se to právě hodilo ke koncertu. Vždycky k atmosféře, nikdy k náladě. Objevuje se to skoro tak často jako třešnička na dortu a dort kočičky a pejska. Tentokrát by to paradoxně mělo i vnitřní souvislost – vyjma merchborce a barmanů byli promočení až na tu kost všichni.

Tengri. Zůstává mi otázka, proč jsem je neviděl už dřív, nepátral po jejich hudbě a dostal se k nim až teď. Za to ale bez výhrad a okamžitě. Náladotvorný poštovní metal, kde housle nejsou jenom na parádu a neztrácí se v mezichlebí dvou kytar a basy, co buří jak dělo, aniž by rušila, jako vrtačka během sobotního rána. Po prvním poslechu možná odvážné tvrdit, měl jsem dojem, že v instrumentální hudbě Tengri jsou housle na prvním místě. Kritičtější rozbor si nechám na jindy. Něco mi ale říká, že další šance nepřijde jen tak. Spolu s dalšími věcmi na OFFu tenhle týden rozhodně objev měsíce.

Jak se hraje s šestadvaceti stehy na tváři? Ptejte se basáka DFHVN. Byl statečný a nehnul ani brvou. Ponaučení? Nefoťte si v Polsku nacamrané lidi. Kde byli všechny ty antony a ambulance, co v Katovicích jezdily preventivně čtyři dny čtyřiadvacet hodin? Tam na rozdíl od Prahy nazvučili a vystřelili bez varování Dream House, na kopci vytvářeli napětí zaseknutou smyčkou. Sedmička je celkem narvaná a pár přede mnou se začne líbat. Zaplaťsatan z kotle se rázem stane symbiotický organismus, masa, kde když jeden udělá pohyb, udělají ho všichni. Ne, to neznamená, že se spustila hromadná žužlačka. Znamená to, že Praha přestala mít zkřížené ruce a kývat hlavou. Jak se dostat z konce kotle až na jeho začátek? George Clark skoro po každé skladbě, téměř šeptem, říká „closer, closer, closer“. A já se najednou dostávám blíž, blíž a blíž a dívám se mu do očí a říkám si, že ten jeho pohled by vyděsil i sociopata.

Od doby, kdy tu byli naposledy, se toho mnoho změnilo. Sestava je jiná, set je jiný a dost možná i složení publika. Clarkovy pohyby působí jako ruce dirigenta, který vede neviditelný sbor, zvrhle a zvráceně krásné symfonie. Vím moc dobře, jak je důležité se dostat někam jinam, na jiné místo, takže mu to beru, od košile zapnuté až ke krku přes fešácké botky až po nepřítomný pohled doprovázený jemnými gesty. Jako z desky, mezi Dream House a Sunbather spustí instrumentální předěl Irresistible. Už v Polsku jsem si všiml, že si Clark v některých pasážích začal hrát se svým maniakálním vokálem, přidávat linky a lehce měnit polohy.

Nový vál, From Kettle Onto the Coil. Lopaťácký metalový riff rovný jak pravítko? Chápu, že kuci se možná chtěli vymanit ze zvuku, kterým se stali snadno rozpoznatelnými, a chtěli zkusit něco jiného. Ani napodruhé jsem se k tomu nedostal. Poslední song, Pecan Tree. Co z toho vychází? Že kromě Vertigo hráli celou opalovací desku. Je to dobře nebo špatně? Vzhledem k tomu, že Sunbather je zvukově i kompozičně posun od starších věcí, dává to smysl a naživo to maká. A protože jsem cestoval celým klubem, můžu říct, že zvuk byl parádní úplně všude. Oproti Polsku nakonec přídavek, jedna stará, Unrequited. Kerry podává Clarkovi panáka, ten ho zas podává do davu před sebou. Shoegazová vybrnkávačka opět vytváří napětí, než se to rozkotlí v šílenou i zasněnou sypanici. Takhle se hrají přídavky. A tenhle koncert? Spoko, spočko, spočínko. Beze srandy, nejintrovertnější a zároveň nejbezprostřednější metalová kapela pod sluncem. Život je plný rozporů a tenhle hype zas oprávněný.

Info

Deafheaven (usa) + Tengri
5. 8. 2014, Klub 007 Strahov, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace