Články / Sloupky/Blogy

Jak jsem potkal Apačku

Jak jsem potkal Apačku

mxm | Články / Sloupky/Blogy | 04.08.2015

Je zvláštní nevědět, jak začít psát, když léta radím ostatním, že první věta je rozhodující, že pak ji stačí už jen sledovat a nebát se jednoduchosti. Apačku jsem poprvé potkal 13. května 2010, což je nesmyslně pozdě, ale Brno jsem znal zřídka, Prahu už dávno ne, Freemusic pod jejím vedením bral s rezervou, protože mi bylo podezřelé, jak z něj vycouval Oves, a protože když už někomu uvěřím, je to navždycky. Pošahaná jurodivka to byla, aniž bych ji znal. Když dělala na Yachtu Black Heart Procession (jaké štěstí, že zrovna tady jsme se potkali), bylo to jako zjevení – tyvole, co je tohle za holku? Je to moje sestra, nebo můj bratr?

Za těch pět let, které se naštěstí zdají jako minimálně dvojnásobek, protože dělat věci s Axe znamenalo stihnout dva až tři životy najednou, jsem o ní slyšel hromadu věcí a ještě větší hromadu sraček. Od toho, jak je velkohubá, nezodpovědná, naivní, nafoukaná, jak všechno viděla a slyšela, jak se kamarádí s tím, co má prachy a jak celý ten podnik smrdí. Často s tím souvisely křivé pohledy na to, kde se najednou ocitám já, kdo si myslím, že jsem, proč už nedělám Diycore a zahazuju se s Full Moonem, blabla. Axe je nejpracovitější člověk na světě, když něco řekne, má to svoji váhu a i když změní názor, nejsou to plky někoho, kdo neví, kdo pořád nepřemýšlí. Není naivní, ale idealistická, neřeší zítřek a lítá po světě, aby si udržela rozhled a nadhled, protože když řekne, že fandí muslimům, znamená to, že přečetla několik důležitých knížek a strávila tam pár měsíců, ne že si kreslí názor podle přiblblých novinářských zkratek. Byl to nejdůležitější člověk za posledních pět let a ano, měl umřít někdo jiný, a je mi jedno, jak to zní. Ano, Axe byla divoká, dokázala být nepříjemná jako nikdo jiný, jenže většinou mířila do černého, jak interně šila do časáku posledních pár měsíců, to bylo neskutečné, ale taky zvláštně povznášející. Stejně jako potřebné.

Pekelně ji rozčilovalo, jak z různých stran slyšela, že už není ve Full Moonu. Nebyla na odchodu ani z něj necouvala, dělala černou práci a některé publicistické žánry jí už lezly krkem, potřebovala mít v ruce nějakou zástavu, která by byla úplně podle jejího, kterou by mohla mávat na celý svět, dělat ještě důležitější věci než je hudební časák. Což bylo dobře, protože na to měla sílu. Axe je urvaný vagón klád, morseovka srdečních věcí, která pracuje dvacet hodin denně a pořád nemá dost. Když jsem vstával v pět ráno, věděl jsem, že se o třista kilometrů dále chystá konečně spát, že si ještě vyměníme pár slov. Protože časopis můžete dělat v pár lidech, pokud vám to dává smysl a pokud nejste flákači (ty, maxi, proč si lidi kurva představujou, že když mám dovolenou, že nic nedělám, já kurva nepotřebuju nic nedělat, když mě to všechno baví? Piče?!?!), ale musíte najít správný tým. Neříkám, že workoholismus je přednost, je to vlastnost, je to závislost, ale dobře tomu rozumím a s nikým jiným bych dělat nemohl, neprovozuju doplňkové sporty a potřebuju vědět, že lidi, se kterýma dělám to, co mi dává smysl, to mají stejně. A to je důvod, proč dělám Full Moon. A nikdo neuměl říct citoslovce údivu „piče??!!“ tak jako ona, používání vulgarismů byla další společná věc, i když nevím, kde k tomu přišla – byla v tom nejlepší na světě a nemělo to nic společného s tím, že by byla sprostá, byla to jazyková nutnost, pro kterou máme slabost, aniž by to znamenalo, že když půjde s myšlenkou na Czexport Office na ministerstvo, že bude za vidlačku.

Dokola poslouchám Ravelin 7, protože odrážejí ten smutek a vztek, kterého jsem plný, ačkoliv Axe by volila Hanka Williamse třetího nebo the pAper chAse. Nikdy jsme se úplně neshodli na muzice nebo na filmech, naposledy jsme stejně cítili Please the Trees, o kterých jsem jí nadšeně psal a ona mi vrátila stejně vytlačenou minci. Když byla nadšená, měli jste pocit, že kolem lítá kometa za kometou, tak intenzivní, tak opravdové, tak upřímné. Těsně předtím jsem ji stihl v kanclu obejmout tak, jak by se měli objímat ti, co se budou mít vždycky rádi, i když jsem si pár týdnů předtím myslel, že si bere odstup, že se postavila na jinou stranu a nevěří, že jsem s ní. Pak jsme si několik hodin povídali na balkoně o tom, co by chtěla dělat, byla zahlcená plány a představami, které sice neměly řád, ale to bylo úplně v pořádku. Maxi, tyvole, já vím že se vyjadřuju jako kráva a nevim, jestli mi rozumíš, protože já sama nevim, jestli to dává smysl, ale ty mi rozumíš, žejo? – Piče!?!? Vždycky budu. Axe.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace