Články / Reporty

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková | Články / Reporty | 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá. Boskovicím chybí taky rozumné vlakové spojení s okolním světem – směr na Brno i na Prahu je už pár měsíců ve výluce a na Raveyard je to tedy hodně dlouhá jízda.

Mindicted ale cílí i na lokální fanoušky, kteří na ně nedají dopustit. Rozjezd je spíš pomalý, ale ve vzduchu je jasně cítit, že to bude velké, i když nad městem visí neobvyklá hrozba šíleného slejváku. Boskovice jsou totiž něco jako Brno, skoro nikdy tady pořádně nezaprší. Návštěvníci přibývají pomalu, ale jistě směřují k jednomu bodu v programu – tím je Smack One. „Jsem revoluční jako Bob Marley,“ začíná rytmickým trackem, a je pravda, že jak vchází na dance, rave, set, odehrává se v Panském dvoře malá revoluce. Lidi od všech barů a laviček se přesouvají pod hlavní stage a na festival padá noc. Druhý track je politicky angažovaný Molotow, Tony P za ním za decky odvádí skvělou práci a přes grime se ke konci nenásilně přesouvá k drum’n’bassovému beatu, u kterého ten večer na mainu už víceméně zůstaneme. „I have a dream, ve kterým se lidi probudí a přestanou být zmrdi zlí, chci, ať maj děti co jíst, ať v noci v klidu spí.“ Je supr, že tenhle remix na Další rok vznikl, škoda, že bude nejspíš navždy aktuální.

Smack Boskovice nešetří, ani neodflákne, střídá ho Akira, který připravuje půdu pro novozélandské duo The Upbeats. Ti rozhodně nejsou zklamáním, obzvlášť z Jeremyho Glenna srší tolik dobré nálady a entuziasmu, že i fotografové pohybující se po stagi musí na chvíli odložit aparáty a zapařit. Venkovní stage pak zavírá Bifidus Aktif a mírný déšt a od dvou už se řádí na neurofunkové řežby na velké vnitřní stagi.

V malém sále se tou dobou odehrává to nejlepší z celého festivalu: projekt na pomezí živé elektronické hudby a dj setu Simulacrum AV. Producent a dj Malcuth transformuje a roztahuje jednotlivé tracky tak, že na něho klasické playery ostatních vystupujících prostě nestačí. Hutná kombinace pomalejších rovnějších beatů a zlomenějších halftimů postupně zrychluje a v druhé půlce se přetaví ve smršť surové energie v podobě d’n’b. „Step into the light,“ hlásá zrovna vizuální mág Vooku, který celý set provází více i méně abstraktními obrazy z jiného světa i toho našeho, a dostává tak zážitek na úplně jiný level. Spát jdu s bohorovným klidem, že ten den už nic lepšího neuslyším ani neuvidím.

ŠAVLE NAHORU

Dobře jsem udělala, protože stíhám dopolední zvukovku Icy L, reggae srandy v podání local dj hero Ammy, oběd i podpultový whiskey sour před přednáškou Pavla Karouse. V malém sále Prostoru sedí jen pár posluchačů a neustále vržou dveře, jak někdo nahlíží dovnitř, do toho jde i přes protihlukové dveře slyšet b2b set domácích Oneira & Oldboye. Karous se ale nenechává rozhodit a lehkým tónem rozkládá obraz idylické Masarykovy první republiky nebo popisuje vazby fašistů na katolickou církev, a to všechno demonstruje skvělými dobovými karikaturami. Velkou část přednášky poté věnuje aktům odpůrců režimu v Rusku, které si těžko dokážeme představit. Kdo by si taky u nás před kostelem v hlavním městě sešil ústa? Nebo si přibil šourek hřebem k dlažební kostce? Zavřít vás ale v Rusku můžou i jen za stání s prázdným transparentem.

Jak se chovat, když vás chytnou pod vlivem omamných látek, zajímá návštěvníky Raveyardu podstatně víc, sál je narvaný k prasknutí, a zůstává tomu tak i při projekci Řezníkova Párty Hárder. Buranskej rap a intergalaktickej swag dodává Icy L a headlinerem soboty je samozřejmě A.M.C, kterého předchází pověst nejvyskillenějšího dj ever. „Pojď nahoru, pojď, co von tam dělá, to teda fakt nepochopim, vidíš to, to sou furt šecky čtyry šavle nahoru,“ říká mi Oldboy a má pravdu: A.M.C tam sází jeden track za druhým a jeho drive je v příjemném kontrastu s klidným hlasem jeho MC Phantoma.

Headlinera střídá Towie & Igor a po nich začíná lejt jak z konve. Perfektní timing na to nahnat drumíkáře na techna do Labu. Déšť tak nějak dělá za letošním ročníkem čáru. Z Panského dvora je pořádné blatíčko a za chvilku bude i z pozůstalých na festivalu. A tak to má být.

Info

Raveyard Festival
19.–⁠20. 8. 2022 Panský dvůr, Boskovice
Fb událost

foto © Nikol Halamásková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace