Nikol Halamásková | Články / Reporty | 24.08.2022
Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá. Boskovicím chybí taky rozumné vlakové spojení s okolním světem – směr na Brno i na Prahu je už pár měsíců ve výluce a na Raveyard je to tedy hodně dlouhá jízda.
Mindicted ale cílí i na lokální fanoušky, kteří na ně nedají dopustit. Rozjezd je spíš pomalý, ale ve vzduchu je jasně cítit, že to bude velké, i když nad městem visí neobvyklá hrozba šíleného slejváku. Boskovice jsou totiž něco jako Brno, skoro nikdy tady pořádně nezaprší. Návštěvníci přibývají pomalu, ale jistě směřují k jednomu bodu v programu – tím je Smack One. „Jsem revoluční jako Bob Marley,“ začíná rytmickým trackem, a je pravda, že jak vchází na dance, rave, set, odehrává se v Panském dvoře malá revoluce. Lidi od všech barů a laviček se přesouvají pod hlavní stage a na festival padá noc. Druhý track je politicky angažovaný Molotow, Tony P za ním za decky odvádí skvělou práci a přes grime se ke konci nenásilně přesouvá k drum’n’bassovému beatu, u kterého ten večer na mainu už víceméně zůstaneme. „I have a dream, ve kterým se lidi probudí a přestanou být zmrdi zlí, chci, ať maj děti co jíst, ať v noci v klidu spí.“ Je supr, že tenhle remix na Další rok vznikl, škoda, že bude nejspíš navždy aktuální.
Smack Boskovice nešetří, ani neodflákne, střídá ho Akira, který připravuje půdu pro novozélandské duo The Upbeats. Ti rozhodně nejsou zklamáním, obzvlášť z Jeremyho Glenna srší tolik dobré nálady a entuziasmu, že i fotografové pohybující se po stagi musí na chvíli odložit aparáty a zapařit. Venkovní stage pak zavírá Bifidus Aktif a mírný déšt a od dvou už se řádí na neurofunkové řežby na velké vnitřní stagi.
V malém sále se tou dobou odehrává to nejlepší z celého festivalu: projekt na pomezí živé elektronické hudby a dj setu Simulacrum AV. Producent a dj Malcuth transformuje a roztahuje jednotlivé tracky tak, že na něho klasické playery ostatních vystupujících prostě nestačí. Hutná kombinace pomalejších rovnějších beatů a zlomenějších halftimů postupně zrychluje a v druhé půlce se přetaví ve smršť surové energie v podobě d’n’b. „Step into the light,“ hlásá zrovna vizuální mág Vooku, který celý set provází více i méně abstraktními obrazy z jiného světa i toho našeho, a dostává tak zážitek na úplně jiný level. Spát jdu s bohorovným klidem, že ten den už nic lepšího neuslyším ani neuvidím.
ŠAVLE NAHORU
Dobře jsem udělala, protože stíhám dopolední zvukovku Icy L, reggae srandy v podání local dj hero Ammy, oběd i podpultový whiskey sour před přednáškou Pavla Karouse. V malém sále Prostoru sedí jen pár posluchačů a neustále vržou dveře, jak někdo nahlíží dovnitř, do toho jde i přes protihlukové dveře slyšet b2b set domácích Oneira & Oldboye. Karous se ale nenechává rozhodit a lehkým tónem rozkládá obraz idylické Masarykovy první republiky nebo popisuje vazby fašistů na katolickou církev, a to všechno demonstruje skvělými dobovými karikaturami. Velkou část přednášky poté věnuje aktům odpůrců režimu v Rusku, které si těžko dokážeme představit. Kdo by si taky u nás před kostelem v hlavním městě sešil ústa? Nebo si přibil šourek hřebem k dlažební kostce? Zavřít vás ale v Rusku můžou i jen za stání s prázdným transparentem.
Jak se chovat, když vás chytnou pod vlivem omamných látek, zajímá návštěvníky Raveyardu podstatně víc, sál je narvaný k prasknutí, a zůstává tomu tak i při projekci Řezníkova Párty Hárder. Buranskej rap a intergalaktickej swag dodává Icy L a headlinerem soboty je samozřejmě A.M.C, kterého předchází pověst nejvyskillenějšího dj ever. „Pojď nahoru, pojď, co von tam dělá, to teda fakt nepochopim, vidíš to, to sou furt šecky čtyry šavle nahoru,“ říká mi Oldboy a má pravdu: A.M.C tam sází jeden track za druhým a jeho drive je v příjemném kontrastu s klidným hlasem jeho MC Phantoma.
Headlinera střídá Towie & Igor a po nich začíná lejt jak z konve. Perfektní timing na to nahnat drumíkáře na techna do Labu. Déšť tak nějak dělá za letošním ročníkem čáru. Z Panského dvora je pořádné blatíčko a za chvilku bude i z pozůstalých na festivalu. A tak to má být.
miharumicha 07.06.2023
Přicházím do pražské MeetFactory zalité mrazivým březnovým sluncem. Nepamatuji si, že bych tady kdy byla dopoledne. Panuje tu téměř hrobové ticho...
Michal Smrčina, Ondřej Pěkný 05.06.2023
Že jde o gotický festival naznačí hlavně svébytný a pečlivě stylizovaný dresscode, skrze který si tato událost na pár dnů město přivlastňuje.
waghiss666 04.06.2023
Namísto vyfintěné hostesky nebo lenivého hypemana vyletí z backstage Edúv Syn. Maskot celého setu v umaštěném triku Wu-Tang rozjede pogo...
Jiří V. Matýsek 01.06.2023
Walter Trout slaví v těchto dnech devět let od svého návratu do života a očividně je do hloubi duše šťastný.
David Stoklas 31.05.2023
Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.
Jiří Přivřel 30.05.2023
„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.
Václav Valtr 28.05.2023
A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Kryštof Kočtář 27.05.2023
Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...
Jáchym Rainisch 20.05.2023
Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.
Minka Dočkalová 15.05.2023
Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.