Články / Reporty

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana | Články / Reporty | 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea na festivalu Metronome. Samozřejmá profesionalita a smysl pro detail i přesné načasování se při koncertě Róisín Murphy přirozeně potkává s uvolněností, závažná sdělení s šibalskou hravostí a spontaneitou. Příklad? Bubeník Benjamin Bouton jistě netušil, že pugét, kterým Murphy zkraje obdaroval někdo z předních řad a který pohotově využila coby jevištní rekvizitu, mu později přistane na hlavě.

Už jen nápaditost, s jakou irská zpěvačka uchopila zdánlivě pevně dané koncertní schéma support – hlavní set – přídavek, stojí za pozornost. O předkapele Mad Mad Mad jsem si tentokrát předem nic nezjišťoval, takže moment překvapení na mě zafungoval dokonale. Hned jak trojice hudebníků (bicí, baskytara, kytara, ale hlavně elektronika) zakončila svůj nabuzený a skvěle gradující techno set, vzali dva z nich do rukou akustické kytary a rozjeli ústřední motiv skladby Fun for Me z prvního alba Moloko, čímž vyšlo najevo, že zároveň tvoří součást doprovodné kapely hvězdy večera. Její tvář, napůl skrytá pod extravagantním kloboučkem, se vzápětí objevila na plátně, snímaná kamerou kdesi v zákulisí a zvolna směřovala k pódiu. Zatímco osazenstvo burácející Roxy toužebně vyhlíželo, kdy dojde k proměně dvourozměrné projekce ve skutečnou a mnohorozměrnou umělkyni, na pódiu během písně průběžně docházelo k bleskurychlé reorganizaci a přidávali se další hudebníci. Róisín Murphy pak konečně nakráčela na kompletně připravené jeviště, kde dozpívala Fun for Me a úchvatné entrée dostalo stejně báječné pokračování.

Že má Murphy půvabu a charismatu na rozdávání, bezchybně zpívá a disponuje bohatým a vyrovnaným repertoárem, ať už z dob skupiny Moloko nebo ze sólových desek, o tom není třeba mluvit. Už to by k naprosté spokojenosti stačilo, ale zaujala ještě jedna věc: jak chytře a působivě umí pracovat s detaily, v tomto případě především vizuálními. Někdy stačila drobná změna v mimice nebo nasvícení, v animaci na plátně nebo třeba pouhé sejmutí baretu a došlo k dramatické proměně nálady v sále a dynamiky vystoupení. Tohle perfektně zafungovalo třeba během skladby Narcissus z čerstvé desky Róisín Machine, kterou zpěvačka představila především v první půli koncertu.

Samozřejmě nechyběly četné výměny kostýmů, mnohdy jen částečné, někdy spočívající opět jen v obměně nějakého detailu, zřejmě ne náhodou se v barevném ladění objevovaly různé kombinace žluté a modré. K těmto metamorfózám docházelo v zákulisí, ve stínu u okraje pódia nebo i přímo na něm a nebylo vždy snadné rozpoznat, co je pečlivě připravené a co už může být improvizace. To ostatně platí o vystoupení jako celku. Taneční choreografie, „zcizovací“ deformování vokálu v písni Simulation, singalongy během letitých hitů The Time Is Now a Sing It Back, provokativní pózy, účelné využití kouřové clony, to všechno se míchá v dokonale konzistentní performanci, kde rozdíl mezi naplánovaným a spontánním nehraje roli.

Znám názory, podle nichž je přídavek pochybeným a nadbytečným přívažkem koncertu, který rozbíjí jeho přirozenou gradaci. Často to bývá pravda. Jenže Róisín Murphy pojala i tenhle prvek po svém: ne jako pokračování něčeho uměle přerušeného, ale jako oddělený segment s odlišnou atmosférou, jednoduše jako bonus, dárek na rozloučenou, znovu perfektně promyšlený. Po návratu na stage se hudebníci chopili akustických nástrojů a takto „unplugged“ zahráli písně Golden Era a Familiar Feeling, aby vše zakončili stejným fíglem, jakým show začala. Sledováni kamerou postupně odcházeli do zákulisí, kde za sebou s posledními verši „Nothing can come close to this familiar feeling“ rázně přibouchli dveře do šatny. Jako by tak zpečetili celý zážitek. Euforický, dráždivý a místy znepokojivý, jindy zase povznášející, laskavý a důvěrný. Zkrátka plný, na okrajích ani jinde se netřepící, zanechávající za sebou kompletně občerstvenou víru v moc hudby, slova a tance.

Info

Róisín Murphy (irl)
3. 5. 2022 Roxy, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace