Články / Reporty

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Julia Pátá | Články / Reporty | 03.12.2023

Když enfant terrible tuzemské promotérské scény Heartnoize v červnu oznámili, že texaský mistr ambientních loopů William Basinski v rámci svého turné The Last Symphony vystoupí v Praze, bylo mi hned jasné, že první prosincový večer chci strávit právě v Kostele U Salvátora. V zátiší evangelického svatostánku, který běžně zaštiťuje jiné experimentální události jako festival Alternativa nebo Spectaculare, plánoval Basinski odehrát některé nevydané nahrávky z 80. let spolu se skladbami ze čtyřiadvacátého alba Lamentations z roku 2020. Pro publikum ale připravil i několik „vánočních dárků“.

Není to poprvé, co Basinski zavítal se svou tvorbou a šarmem rock’n’rollové hvězdy do Česka. Pět let zpátky se s ním místní posluchači mohli seznámit v prostorách pražského Paláce Akropolis, kde mu sekundoval polský ambientní hudebník Tomasz Bednarczyk alias New Rome. Pro některé může být Basinského hudba naživo těžkou disciplínou. Jeho meditativní sety připomínají plynulé poslechové cvičení, kterým se musíte nechat pokorně vést nebo vyměnit kostelní lavice za sluchátka. Přesto mě vyprodaná experimentální mše pod taktovkou roztančeného Basinského pohltila a zanechala v transu do posledních minut bezmála hodinu a půl dlouhé „koncepční performance“.

Důmyslně propracovanými a minimalistickými kompozicemi táhlých, jemných zvukových ploch a dekonstruktivních postupů uvedla večer producentka na vzestupu a hybatelka současné české elektronické scény Natálie Pleváková. Z následovného půlhodinového intermezza se však nevytratila komorní obřadnost, kterou hudebnice nastolila. A to navzdory humorné vsuvce rozjařeného Basinského. Před prudkým nástupem prvních tónů jeho (za mě nejpůsobivějšího) alba Lamentations publikum pobavil pobouřením nad stavem hroutícího se světa. „Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“, pravděpodobně také přítomnému na pátečním koncertu.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Pětašedesátiletý dychtivý „sběratel“ rozpadlých pásek poté roztočil kolo štěstěny. Vše, co následovalo, se odvíjelo v duchu fantasmagorických loopů, počínaje trackem The Wheel of Fortune, které doprovázela působivá světelná show a projekce proplétající se na křídově bílé klenbě. Zatímco oči přítomných bedlivě pozorovaly roztěkané ornamenty připomínající vizuály jeho nejpopulárnější desky Melancholia, Basinski dával na odiv svou nonšalantní choreografii za ambonou, zahalenou různě rozloženými páskami. Vrcholem jeho vystoupení byl bezesporu track O, My Daughter, O My Sorrow, při kterém se vokální samply srbské zpěvačky Radmily Dimić zvolna rozprostíraly po mohutných prostorách kostela.

Basinski připravil na konci také drobnou ochutnávku, jeho slovy „adventní dáreček“, remaku tracku Davida Bowieho, na kterém spolupracoval se svým letitým kolegou Carstenem Nicolaiem alias Alvem Notou. „A teď bacha. Ve skladbě uslyšíte zpěv Martina Gorea z Depeche Mode. Zní to báječně,“ zahlásil Basinski na sklonku večera. Po várce nejnovějších přírůstků se odebral do zátiší sakristie. Za přítomnosti přepracované Melancholie II, tentokrát výrazně užívající feedbacky, se ambientní bohoslužba rozplynula do éteru stejným způsobem, s jakým se do sebe postupně hroutí jeho loopy.

Info

William Basinski (us) + Natálie Pleváková
1. 12. 2023 Kostel U Salvátora, Praha

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace