Články / Reporty

Nezvěstní v Jazz Tibetu (Kafka Band)

Nezvěstní v Jazz Tibetu (Kafka Band)

Adéla Vilímcová | Články / Reporty | 29.10.2019

Není další „boy band“ jako Kafka Band. Jeho členové už podruhé čelí literárně-hudební výzvě a převádějí do melodií a písniček osudová témata, která můžeme najít v díle Franze Kafky. Tento záměr by se snadno mohl vymstít, ale Kafka Band těží z toho, že mají frontmana, který je v literárním světě jako doma. Spisovatel Jaroslav Rudiš se na pódiu poněkud zvláštně pohupuje a v ruce drží Kafkův nedokončený román Nezvěstný, za ním se na plátně míhají letadla nad newyorskými mrakodrapy. Druhá ruka mu často vystřeluje ke stropu, pokud si zrovna neupravuje pásek u kalhot.

Kniha Nezvěstný (známá taky jako Amerika) zachycuje Karla Rosmanna na cestě po Americe „poté, co ho svedla služebná a měla s ním dítě“, jak píše Kafka v úvodu. Rudiš čte nejprve poklidně do skladby New York úryvky z románu, ale tempo hudby se postupně rozjíždí a vtahuje posluchače. V písni People Get Lost přidá ještě anglickou vokální linku a Jaromír 99 ho doplňuje: „Žádný soucit, tak to má být.“ Rudiš v pauzách vypráví o melancholii knihy, občas zavtipkuje, že v textu skladby A-O GmbH by mohla být stejně dobře Olomouc namísto Oklahomy, sdílí vzpomínku, jak se v roce 1991 neúspěšně hlásil do moravské metropole na germanistiku.

fotogalerii z koncertu sledujte tady

„Jsem jenom jako, a vy to nevíte, a přece jenom spolu mluvíme,“ přisazuje si Švejdík do kafkovského konceptu izolace ponurým, táhlým zpěvem. I píseň Cesta má pomalý ráz a působí jako aranžmá některé z písní Priessnitz. Švejdík nezřídka vkládá do skladeb spontánní a docela zábavný „pazvuk“, který zapadá do skládačky, podobně jako když jeden z bubeníků udeří paličkou mimo rytmus.

Jiu Jitsu Frau provází svižné tempo, které příhodně doplňuje téma Rosmannova prohraného souboje s dívkou ovládající bojové umění. V jiných skladbách zase hudba kontrastuje s textem, třeba když něžný xylofon doprovází zpívaná část o padajícím stropu v Hotelu Occidental. U živého provedení nahrávky vycházející ze světového románu se asi neočekává skandující klub. Jazz Tibet přesto praská ve švech, lidé jsou spíše v tranzu, než aby se hýbali do hudby.

Amerika Kafka Bandu má k americkému snu daleko, stejně jako měl světoznámý pražský německy píšící spisovatel. Kombinace přirozeně důrazné němčiny s češtinou a angličtinou, zlehka hrající nástroje a smrtelně vážné texty, to vše nutí posluchače i diváka k většímu mentálnímu nasazení. Kafka Band nepracují s plytkými tématy a jejich hudba vyvolává natolik transcendentální pocit, že se posluchač v hudbě ztrácí. Naživo o to víc.

Info

Kafka Band
23. 10. 2019 Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Jiří Přivřel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.