Filip Peloušek | Články / Reporty | 28.04.2024
Jako by to snad ani lépe vyjít nemohlo. Zhruba to mi běží hlavou, když se prodírám hloučkem náctiletých turistů ke vchodu karlínského Hotelu Olympik, do jehož betonových zdí se zrovna opřely podvečerní paprsky kreslící na ně siluety plamenů. Reminiscence požáru hotelu i předzvěst večerního programu. Volba nejvyšších pater stavby zbudované koncem šedesátých let komunistickými plánovači je pro koncert Mayssy Jallad geniální a zároveň neúprosně logický. Loňské album libanonské hudebnice a architektky zachycuje s nesmírnou citlivostí a hloubkou několikaměsíční občanskou válku odehrávající se v polovině sedmdesátých let ve čtvrti luxusních hotelů v Bejrútu. Tíhu budovy nad hlavou i uvnitř sebe cítím okamžitě.
V lobby nacházím skupinku, která nezapadá do mumraje hotelových hostů a míříme do devatenáctého patra. Tady, ve výšce téměř sedmdesáti metrů nad zemí, se najednou jeví město pode mnou zcela odtržené, společně se všemi problémy bublajícími v jeho ulicích. Pomalé procházení se po ochozu, víno a výhledy. Z výrazu ostatních soudím, že téměř nikdo z přítomných neměl příležitost zažít koncert na podobném místě.
Večer otevírá s akustikou kolem krku Dominik Prok z 52 Hertz Whale. Osobitým a dojímavým pojetím tradičního amerického písničkářství proplouvá mezi publikem, až s ním chvílemi přímo splývá. Slunce v tu chvíli proráží sklo salonku a jeho intimní, nakažlivým smíchem prokládané písně, nastavují atmosféru večera tam, kde by měla být. Uvolněná, veselá, protože nikdo nejsme emočně připravení na to, co přijde.
fotopoému z koncertu najdete tady
Mayssa Jallad s kapelou nastupuje skromně. Své arabsky zpívané, na tradičních rytmech a folkových postupech založené písně podává s tak silnou dávkou emocí v hlase, že ukradnou okamžitě celý prostor a všechny v něm. Jsme uprostřed sedmdesátých let, Bejrút. Každý úder do činelu, každý schválně z rytmu vyhozený kopák je kulka nebo granát dopadající vedle nás. Za okny se stmívá. Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní, pomalu hroužícího se do tmy. Jako by mi na hrudi stála celá budova. Ve chvíli, kdy Jallad mluví o pádu hotelu Holiday Inn, o tom, jak byli poslední obránci vyhozeni z nejvyšších pater, dopadá závrať citelně už nejen na mě.
Nadechnout se na chvíli dovoluje až závěrečná, přece jen odlehčená skladba, kterou Jallad napsala v roce 2014 během války v Gaze. Poslední dloubnutí do už tak přetížené mysli, drtivější návrat do reality ani nebyl možný. Poselství pražského podvečera je zřejmé, připomínejme si, abychom nezapomněli, připomínejme si, abychom se poučili. S hrůzami dějícími se na Ukrajině, v Palestině, ale i dnes a denně na nespočtu dalších míst planety je nakonec důležité si připomenout, že je mezi námi i dobro, radost a láska. A i když se můžeme ušklíbat, že jde o klišé, bez nich a jejich prožívání jsme nadobro ztracení. Na vrcholu Olympiku je mohl prožít každý.
Mayssa Jallad (lb) + Dominik Prok
24. 4. 2024 Hotel Olympik, Praha
foto © Libor Galia
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.