Články / Reporty

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana | Články / Reporty | 21.10.2021

To, že si Squid na velkou desku počkali od prvního vydaného singlu neuvěřitelných pět let, se jim teď bohatě vyplácí. V Underdogs' se pětice z přímořského letoviska Brightonu představila jako suverénní, dokonale sehraný band s jasně vyprofilovaným stylem, jehož vývoj zároveň zůstává otevřenou záležitostí. Když člověk setře pot, vstřebá ukrutnou energii a nasazení, které z kapely sálá, a začne zase racionálně uvažovat, musí ocenit především vyváženost, která panuje mezi animální zuřivostí a propočítaným dynamickým půdorysem. Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

V hudbě Squid je přítomná matematika, ale ne toho druhu, jaký vám zauzluje sluchovody a do svalstva chytnete tik, jejich počítání je plynulejší, má co dělat spíš se spojitými liniemi, s krautrockovými repeticemi a neúprosnou gradací. Zároveň nechybí improvizace, prudké kontrasty, punková syrovost i drtivé noiseové laviny. Byly chvíle, jako třeba ve vražedném finále písně Narrator, kdy se zdálo, že se celý prostor z nahromaděného napětí rozprskne na atomy. A o tom vlastně Squid naživo jsou, o precizní práci s napětím. Přiškrtit, shromáždit, povolit, naznačit, explodovat. Rafinovaně usměrňovat proud od konejšivého čůrku až po bolestivě zasahující gejzír. Squid jsou méně splašení než Black Midi, méně nevyzpytatelní než Black Country, New Road, ale o to intenzivnější.

Full Moon #121 věnovaný Squid hledejte na e-shopu.

Ačkoli momentálně platí za jedny z největších hvězd britského alternativního rocku, v osobní rovině si na žádnou exkluzivitu nehrají. Přes pekelné soustředění, jaké jejich hudba vyžaduje, působili uvolněně a bezprostředně, tu a tam k lidem něco přátelsky prohodili, přeptali se, kam v Praze vyrazit, když jim na to zbyl čas. Když hudebníci z předskakujících Lonker See vyklízeli pódium, neobeznámený divák mohl mít pocit, že ti chlápci, co se jim vyhýbají a začínají připravovat nový setup, jsou jen přičinliví technici, tak nenápadná je to parta. Samozřejmě ale jen do chvíle, než přestanou ladit a z postupně bobtnajícího intra vytryskne loňský singl Sludge. Pak už se střídaly vrcholné kousky z letošního dlouhohrajícího debutu (vedle Narrator třeba Peel St. natlakovaná sveřepým groovem nebo spolehlivě zabírající Paddling), další singlová ohlédnutí (velký ohlas vzbudil především The Cleaner), ale i dvě novinky Fudge a Sevenz. Strhující finále pak obstarala stejně jako na albu skladba Pamphlets.

Semknutost skupiny podtrhuje nenucená všestrannost jejích členů. Jen bubeník a zpěvák Ollie Judge si hledí výhradně své soupravy a hlasivek, jimiž suverénně usměrňuje intenzitu svých deklamací a výkřiků. Louis Borlase přispívá sólovým zpěvem v těch několika melodičtějších úsecích, jako jsou části Paddling, Arthur Leadbetter je machr přes arzenál ruchů a zvuků, Anton Pearson zase přes polyrytmické kytarové vyhrávky a specialitou Laurieho Nankivella je trubka. Žádný ale u jednoho nástroje nevydrží, střídá kytaru s basou, klávesy s perkusemi a všechno to působí živelně i promyšleně zároveň.

Polský kvartet Lonker See, který se ujal role supportu, si rozhodně zaslouží víc než jen letmou zmínku. A nejen proto, že jim později z pódia vysekli poklonu samotní Squid. Jejich set se vyznačoval na předkapelu nadstandardní délkou, nezadal ale žádný důvod k netrpělivosti. Publikum se snadno naladilo na jejich hutné, pomalu se rozvíjející a převážně instrumentální skladby, do nichž hudebníci pěchovali plné hrsti temné psychedelie i skřípajícího noiseu. Zdivočelý saxofon posouval kapelu místy k free jazzu, bezeslovný vokál Joanny Kucharské zase upomínal na ambientnější začátky kapely.

Nejžhavější želízka současné britské vlny experimentálního rocku k nám nacházejí cestu s chvályhodnou aktuálností (a zejména v režii Heartnoize Promotion). Před dvěma lety jsme na stejném místě viděli Black Midi, v dohledu jsou Black Country, New Road i Fontaines D.C. Zdá se, že ani Brexit ani pandemie tenhle inspirativní hudební dovoz neohrožuje a to je dobrá zpráva. Za kanálem se v posledních letech (nejen) v této hudební oblasti dějí hodně zajímavé věci a je skvělé být informován z první ruky a potkávat na domácích pódiích kapely, které jsou zrovna na vrcholu. Ačkoliv je dost dobře možné, že právě Squid k tomu vrcholu pořád ještě stoupají. A pokud je to tak, možná by měli pomalu nasadit kyslíkové bomby.

Info

Squid (uk) + Lonker See (pl)
19. 10. 2021 Underdogs', Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ztratit se pod dusotem syntezátorů (Ritual Howls)

David Stoklas 24.05.2022

Těžký náraz do zdi syntezátorového hluku. Kdo čekal minimalistické temné country, musel být zklamaný.

Snad je to pocitem... (The Smile)

Jiří V. Matýsek 21.05.2022

Očekáváná premiéra ve Foru Karlín, jen s pár dnů starou deskou přijeli The Smile, alias boční projekt dvou hlavních tváří Radiohead.

Rapové (ne)vítanie leta (Denzel Curry)

Jonáš Sudakov 19.05.2022

V rozhovore s XXL z mája 2022 sa Denzel Curry označil ako najlepší žijúci rapper. Tento titulok obletel celým internetom, ale nikto mu príliš neoponoval... Živě ve Žlutých lázních.

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace