Akana | Články / Reporty | 21.10.2021
To, že si Squid na velkou desku počkali od prvního vydaného singlu neuvěřitelných pět let, se jim teď bohatě vyplácí. V Underdogs' se pětice z přímořského letoviska Brightonu představila jako suverénní, dokonale sehraný band s jasně vyprofilovaným stylem, jehož vývoj zároveň zůstává otevřenou záležitostí. Když člověk setře pot, vstřebá ukrutnou energii a nasazení, které z kapely sálá, a začne zase racionálně uvažovat, musí ocenit především vyváženost, která panuje mezi animální zuřivostí a propočítaným dynamickým půdorysem. Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.
V hudbě Squid je přítomná matematika, ale ne toho druhu, jaký vám zauzluje sluchovody a do svalstva chytnete tik, jejich počítání je plynulejší, má co dělat spíš se spojitými liniemi, s krautrockovými repeticemi a neúprosnou gradací. Zároveň nechybí improvizace, prudké kontrasty, punková syrovost i drtivé noiseové laviny. Byly chvíle, jako třeba ve vražedném finále písně Narrator, kdy se zdálo, že se celý prostor z nahromaděného napětí rozprskne na atomy. A o tom vlastně Squid naživo jsou, o precizní práci s napětím. Přiškrtit, shromáždit, povolit, naznačit, explodovat. Rafinovaně usměrňovat proud od konejšivého čůrku až po bolestivě zasahující gejzír. Squid jsou méně splašení než Black Midi, méně nevyzpytatelní než Black Country, New Road, ale o to intenzivnější.
Full Moon #121 věnovaný Squid hledejte na e-shopu.
Ačkoli momentálně platí za jedny z největších hvězd britského alternativního rocku, v osobní rovině si na žádnou exkluzivitu nehrají. Přes pekelné soustředění, jaké jejich hudba vyžaduje, působili uvolněně a bezprostředně, tu a tam k lidem něco přátelsky prohodili, přeptali se, kam v Praze vyrazit, když jim na to zbyl čas. Když hudebníci z předskakujících Lonker See vyklízeli pódium, neobeznámený divák mohl mít pocit, že ti chlápci, co se jim vyhýbají a začínají připravovat nový setup, jsou jen přičinliví technici, tak nenápadná je to parta. Samozřejmě ale jen do chvíle, než přestanou ladit a z postupně bobtnajícího intra vytryskne loňský singl Sludge. Pak už se střídaly vrcholné kousky z letošního dlouhohrajícího debutu (vedle Narrator třeba Peel St. natlakovaná sveřepým groovem nebo spolehlivě zabírající Paddling), další singlová ohlédnutí (velký ohlas vzbudil především The Cleaner), ale i dvě novinky Fudge a Sevenz. Strhující finále pak obstarala stejně jako na albu skladba Pamphlets.
Semknutost skupiny podtrhuje nenucená všestrannost jejích členů. Jen bubeník a zpěvák Ollie Judge si hledí výhradně své soupravy a hlasivek, jimiž suverénně usměrňuje intenzitu svých deklamací a výkřiků. Louis Borlase přispívá sólovým zpěvem v těch několika melodičtějších úsecích, jako jsou části Paddling, Arthur Leadbetter je machr přes arzenál ruchů a zvuků, Anton Pearson zase přes polyrytmické kytarové vyhrávky a specialitou Laurieho Nankivella je trubka. Žádný ale u jednoho nástroje nevydrží, střídá kytaru s basou, klávesy s perkusemi a všechno to působí živelně i promyšleně zároveň.
Polský kvartet Lonker See, který se ujal role supportu, si rozhodně zaslouží víc než jen letmou zmínku. A nejen proto, že jim později z pódia vysekli poklonu samotní Squid. Jejich set se vyznačoval na předkapelu nadstandardní délkou, nezadal ale žádný důvod k netrpělivosti. Publikum se snadno naladilo na jejich hutné, pomalu se rozvíjející a převážně instrumentální skladby, do nichž hudebníci pěchovali plné hrsti temné psychedelie i skřípajícího noiseu. Zdivočelý saxofon posouval kapelu místy k free jazzu, bezeslovný vokál Joanny Kucharské zase upomínal na ambientnější začátky kapely.
Nejžhavější želízka současné britské vlny experimentálního rocku k nám nacházejí cestu s chvályhodnou aktuálností (a zejména v režii Heartnoize Promotion). Před dvěma lety jsme na stejném místě viděli Black Midi, v dohledu jsou Black Country, New Road i Fontaines D.C. Zdá se, že ani Brexit ani pandemie tenhle inspirativní hudební dovoz neohrožuje a to je dobrá zpráva. Za kanálem se v posledních letech (nejen) v této hudební oblasti dějí hodně zajímavé věci a je skvělé být informován z první ruky a potkávat na domácích pódiích kapely, které jsou zrovna na vrcholu. Ačkoliv je dost dobře možné, že právě Squid k tomu vrcholu pořád ještě stoupají. A pokud je to tak, možná by měli pomalu nasadit kyslíkové bomby.
Squid (uk) + Lonker See (pl)
19. 10. 2021 Underdogs', Praha
foto © Jakub Václavek
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.