Články / Reporty

Sziget 2018, ďeň štvrtý: Britská invázia

Sziget 2018, ďeň štvrtý: Britská invázia

Daša Vasiľová | Články / Reporty | 12.08.2018

Prvý vypredaný deň Szigetu som začala zľahka pri rakúskom Lea Santee, ktorých nevtieravý electro pop s medovým hlasom mladej speváčky veselo poskakujúcej po pódiu a silnými bicími tvoril perfektnú kulisu k poobednému chillu.

Nasledujúce hodiny sa niesli v réžii britských projektov, počínajúc pesničkárkou Lianne La Havas. Keď pri úvodnej fotke publika so širokým úsmevom ukázala svoj iPhone v Hello Kitty šate, jeden by nečakal, že už o pár sekúnd predvedie silný vyzretý hlas vlastný pre staršie ročníky. Skromne a nesmierne vďačne pôsobiaca La Havas, ktorá vo svojich prehovoroch zmienila, že sa tam musela ocitnúť náhodou, na veľké pódium patrila zaslúžene. Celé vystúpenie okrem nápaditých textov oživovala aj speváčkina bezprostrednosť, keď drobné problémy ako zabudnutie textu alebo „my boob is falling out” zvládla s nadhľadom a humorom.

Oproti tohtoročnej Pohode, kde bol koncert Everything Everything obecenstvom pomerne ignorovaný, túto sobotu bol scenár opačný a kapela to poslucháčom vďačne odplatila. Spevák Jonathan Higgs predstavoval energiu samu o sebe a dokázal ju neuveriteľným spôsobom preniesť na publikum, ktoré s ním odspievalo väčšinu koncertu. Teda až na pár vyšších tónov…

fotogalerie z příslušného festivalového dne zde

Bastille boli oproti minulým skúsenostiam naopak sklamaním, ktoré nezachránilo ani perfektné osvetlenie pódia a komunikácia s publikom. Predtým počúvateľný pop rock pripomínal skôr rýchlopečené diskotékové hity. Príjemnú zmenu predstavovalo mysticky poňaté vystúpenie Fink, hoci komornú atmosféru sa vo veľkom stane nepodarilo docieliť ani premysleným osvetlením. V dyme zahalená kapela, v ktorej tentokrát figurovali dvaja bubeníci, podala vycibrený výkon inklinujúci skôr k rockovému zneniu s vplyvom eletroniky než k folku. K menším rozptylom a komunikácii sa charizmatický frontman uchýlil len párkrát počas mnohých gitarových prechodov.

Cesta medzi stageami kvôli nedostatku narazených pivných sudov pripomínala mínové pole tvorené prázdnymi plechovkami a spoty k ochrane životného prostredia na obrazovkách nemali zjavne veľký dosah.

Pilná príprava na prvé szigetovské vystúpenie sa Mumford & Sons vyplatila a znamenala zatiaľ headlinerský vrchol. Koncert odštartovali vo veľkom štýle, keď celá kapela začala na predĺženej stagi medzi divákmi a zaradila známe songy, ktoré roztancovali dav. Svižne meniace rozostavenie, prebiehavanie k obecenstvu a konfety udržiavali do poslednej sekundy vo vare ako dav, tak kapelu, čo bolo prídavnou hodnotou k fantastickému hudobnému výkonu a sympatickému prejavu.

Sobotné ochladenie bolo na záver dňa doprevádzané severským vánkom Aurory. Éterická víla mala oproti predošlým koncertom, ktorých bolo v okolí v poslednej dobe neúrekom, upravený setlist. Úvodné piesne tvorili monotónnejší reťazec a v prejave chýbala citlivosť vháňajúca slzy do očí, ktorej svedkom som mohla byť len pred pár týždňami. Aj keď spočiatku pôsobila o niečo neosobnejšie, chýbajúca energia bola v druhej polovici navrátená, no kvôli zlej akustike hlasový prejav nedokázal úplne vyniknúť.

Info

Sziget 2018
8. – 15. 8. 2018, Budapešť, Maďarsko

foto: Tomáš Valda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.