Články / Reporty

Ukolébat, dojmout, roztančit i omráčit – Nils Frahm

Ukolébat, dojmout, roztančit i omráčit – Nils Frahm

Popluh | Články / Reporty | 10.05.2015

Německý klavírní kouzelník Nils Frahm se vrátil do Akropole. A návrat to byl vítězný. Mimo jiné se postaral o to, že tam, kde se dřív psalo o slušně zaplněném sále, se teď bude u obvyklého počtu návštěvníků tamních koncertů psát přinejlepším o poloprázdných prostorech. Po strop natřískaná Akropole se třásla v základech, i něžně vibrovala podle jediného člověka.

Natřískáno bylo už na předkapelu, kterou byli brooklynští Dawn of Midi, a to se ještě většina občerstvovala venku nebo u baru. Avantgardní jazzové trio, sázející na trošku jiný minimalismus než hlavní hvězda večera, osekávalo jazzové "improvizace" až na kost. Celý set se pocitově slil do jediné skladby, ze které sice nic neznechutilo, ale ani nenadchlo.

Ta pravá tlačenice začala až s blížícím se vystoupením Nilse Frahma. Chvílemi to vypadalo, že do lidského lisu by se nevešel už ani špendlík, nicméně průběh večera dokázal, že do nepropustné masy přelévající se podle toho, jak Frahm tancoval po klaviaturách svých nástrojů, může spadnout cokoliv z balkonu (flaška/sklenka), aniž by kdokoliv přišel k újmě. Naštěstí. A k samotnému koncertu? Za prvé, Nils Frahm je král. Za druhé, kdyby nebyl hudební génius, s klidem by se uživil jako bavič. Za třetí je už teď jasné, že to byl jeden z koncertů roku. Za čtvrté, Frahm svým přístupem ke klasické hudbě, elektronice a ambientu dosáhl megalomanství v minimalismu – tečka.

Stage? Na první pohled komorní, vlastně jen pár světel a nástroje. Jenže zeď z nástrojů, nad kterými se tyčily věže varhan, budila respekt. Na tohle že jako bude hrát jeden člověk? Hrál, strhujícím způsobem. Přestože Frahmovo poslední album Solo je minimalistické, jak taky napověděla úvodní skladba Ode, německý pianista volně přelétával od minimalistických kusů k tepavým elektronickým skladbám a zpět. Naprosto přirozeně. Celý set se změnil v harmonický hudební organismus, který nenarušovaly ani občasné (a dost vtipné a sympatické) proslovy, dělící jednotlivé hudební bloky. Nils Frahm dokázal ukolébat, dojmout, roztančit, i omráčit. A taky možná po letech donutil pár jedinců odsát se od bradavky mobilního telefonu a vypnout ho.

Info

Nils Frahm (de)
7. 5. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Adam Hencze

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

No importa tu cara, importas tu (Austin TV)

Kryštof Kopec 27.02.2024

Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Já na Brno, Brno na mě

Jakub Zbořil 31.01.2024

První koncerty jsem viděl v dnes už zaniklém klubu Boro koncem střední školy. Tehdy jsem neměl tušení, že taková podzemnická scéna v Česku vůbec existuje... Scéna - Brno!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace