Adam Badi Donoval | Články / Recenze | 31.08.2016
I Am Planet je projekt postavený okolo Patrika Korinoka, slovenského klavíristu a skladateľa, ktorého kompozície nesú jasné znaky minimalistických prvkov, súčasnej klasiky a svetov Ólafurov Arnaldsov a Nilsov Frahmov. On the Way to Antarctica je síce albumom, ktorý je zvukovo nemenný a limitovaný v inštrumentácii, ale aj napriek tomu sa mu podarilo zaujať kompozíciami a hudobnými nápadmi.
Asi viac ako akýkoľvek iný žáner rozkvitá minimálna neoklasika vďaka tichu a nie kvôli zvukom a notám. Samozrejme, noty sú dôležité a akordy vytvárajú skladbu, ale často sú to práve primerane dlhé tichá a vkusné pauzy, vďaka ktorým si kompozíciu zapamätáte. Toto je výnimočne zrejmé v otváracej When the Flowers Began to Disappear. Noty padajú pomaly a v malých skupinkách, zatiaľ čo jemné sláčiky vytvárajú napäté harmónie. Pokojné, ale trochu úzkostlivé – ako keď si skúšate nové kreslo v obchode s nábytkom.
Vo všeobecnosti sú Korinkove kompozície pútavé a flexibilné. Aj keď sú zasadené v minimalizme a opakujúcich sa motívoch, nechýba im pohyb a príbeh. Klavír aj sláčiky sú emotívne a vášnivé – to si všimnete už pri prvom posluchu. Navyše dlhé názvy skladieb napovedajú, že sa za nimi skrýva akýsi príbeh – a nevadilo by, ani keby bol vymyslený až po samotnom komponovaní. Skladby často evokujú scény a dávajú zapracovať fantázii, napríklad intenzívna skladba They Ran to the Place That No Longer Exists presakuje nervozitou a pohybom; evokuje tok, ale rozptýli sa do ničoty, presne ako naznačuje jej názov.
Hudba I Am Planet je živá. Má silu zakorenenú v jednoduchosti, ale často sa rozpína aj do komplexných kompozícií; využíva kontrast tichých aj intenzívnych pasáží. On the Way to Antarctica by mohol byť aj soundtrackový album, ale je dobre, že nie je. Stratil by dvojznačnosť a priestor pre interpretáciu poslucháča. Vďaka tomu všetkému sa mu podarilo vyhnúť gýčovosti, čo je v rámci žánra samo o sebe nemalým úspechom.
I Am Planet - On the Way to Antarctica (Deadred | Starcastic, 2016)
www.facebook.com/iamplanetmusic
Text vyšel v magazínu Full Moon #64.
Gram Bazaar vol. 9 – Deset let labelu Starcastic
feat. Prodavač, VIYU, Videos, Jelly Belly, Foolk, Autumnist, Ohm Square, Please the Trees, Bulp
10. 9. 2016, od 14:00
Náplavka & klub FAMU, Praha
facebookový event
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.