Články / Recenze

Frahmovo nové slovenské křeslo (I Am Planet)

Frahmovo nové slovenské křeslo (I Am Planet)

Adam Badi Donoval | Články / Recenze | 31.08.2016

I Am Planet je projekt postavený okolo Patrika Korinoka, slovenského klavíristu a skladateľa, ktorého kompozície nesú jasné znaky minimalistických prvkov, súčasnej klasiky a svetov Ólafurov Arnaldsov a Nilsov Frahmov. On the Way to Antarctica je síce albumom, ktorý je zvukovo nemenný a limitovaný v inštrumentácii, ale aj napriek tomu sa mu podarilo zaujať kompozíciami a hudobnými nápadmi.

Asi viac ako akýkoľvek iný žáner rozkvitá minimálna neoklasika vďaka tichu a nie kvôli zvukom a notám. Samozrejme, noty sú dôležité a akordy vytvárajú skladbu, ale často sú to práve primerane dlhé tichá a vkusné pauzy, vďaka ktorým si kompozíciu zapamätáte. Toto je výnimočne zrejmé v otváracej When the Flowers Began to Disappear. Noty padajú pomaly a v malých skupinkách, zatiaľ čo jemné sláčiky vytvárajú napäté harmónie. Pokojné, ale trochu úzkostlivé – ako keď si skúšate nové kreslo v obchode s nábytkom.

Vo všeobecnosti sú Korinkove kompozície pútavé a flexibilné. Aj keď sú zasadené v minimalizme a opakujúcich sa motívoch, nechýba im pohyb a príbeh. Klavír aj sláčiky sú emotívne a vášnivé – to si všimnete už pri prvom posluchu. Navyše dlhé názvy skladieb napovedajú, že sa za nimi skrýva akýsi príbeh – a nevadilo by, ani keby bol vymyslený až po samotnom komponovaní. Skladby často evokujú scény a dávajú zapracovať fantázii, napríklad intenzívna skladba They Ran to the Place That No Longer Exists presakuje nervozitou a pohybom; evokuje tok, ale rozptýli sa do ničoty, presne ako naznačuje jej názov.


Hudba I Am Planet je živá. Má silu zakorenenú v jednoduchosti, ale často sa rozpína aj do komplexných kompozícií; využíva kontrast tichých aj intenzívnych pasáží. On the Way to Antarctica by mohol byť aj soundtrackový album, ale je dobre, že nie je. Stratil by dvojznačnosť a priestor pre interpretáciu poslucháča. Vďaka tomu všetkému sa mu podarilo vyhnúť gýčovosti, čo je v rámci žánra samo o sebe nemalým úspechom.

Info

I Am Planet - On the Way to Antarctica (Deadred | Starcastic, 2016)
www.facebook.com/iamplanetmusic

Text vyšel v magazínu Full Moon #64.

Gram Bazaar vol. 9 – Deset let labelu Starcastic
feat. Prodavač, VIYU, Videos, Jelly Belly, Foolk, Autumnist, Ohm Square, Please the Trees, Bulp
10. 9. 2016, od 14:00
Náplavka & klub FAMU, Praha
facebookový event

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?