Články / Recenze

Hauschka v lese bez nástrah?

Hauschka v lese bez nástrah?

Tomáš Kaňka | Články / Recenze | 07.05.2019

OHODNOŤTE DESKU

Vlastně by Hauschkovi stačilo, kdyby donekonečna opakoval recept rané nahrávky The Prepared Piano, na níž definoval svůj nezaměnitelný styl, tak dobře vystižený názvem desky. Posluchač by byl dost možná spokojený. Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů (Nils Frahm, Ólafur Arnalds), kteří za pomoci elektroniky a jiných zvukových pomůcek objevují možnosti klavírního zvuku. Hauschka si kromě sólových nahrávek vyzkoušel i několik kooperací a taky množství filmových soundtracků, s populárním Lion v čele. Výzvám ale zjevně není konec, novinka A Different Forest je zase jinde. Jiný les, jiný přístup, alespoň v kontextu Hauschkovy tvorby. Radikálně osekaná zvuková nadstavba, klavír v takřka nahé podobě.

Podobně jako některé další Hauschkovy nahrávky, i ta nová je tematicky pevně svázána s realitou našeho (časo)prostoru. Tentokrát nejsme v německém Ferndorfu ani opuštěném městě, ale mimo civilizaci v dětství, na lesní procházce s tátou. Hauschkovi se naštěstí daří tuhle idylu zprostředkovat bez nenechavého sentimentu, který by zvláště v kombinaci s obnaženým klavírem mohl znít hrůzostrašně. Svět procházek je představený možná jemně, bezzádrhelově, ale za únosnou hranu se nechodí.

Třináct skladeb subtilního rozsahu tvoří kompaktní putování, které nezastavují ani krátké pauzy-nádechy. Tmelem je pomalejší tempo a atmosféra klidu, neznamená to však, že by A Different Forest nabízel pouze odpočinkový poslech. Některé skladby se nechají odhalit hned, jiné – a těch je mnohem víc – vyžadují rozvážnější přístup. Snadno zapamatovatelný motiv přitom není příslibem „hitu“, v pozvolné kolekci nijak neruší a nelikviduje její klidné plynutí. Dalo-li by se v krátkosti popsat, čím Hauschkovo nové album je, z hlediska autorského bychom mluvili o experimentu, z hlediska izolovaného díla právě o pokojném, téměř ambientním toku. Ten možná až příliš spoléhá na neustále rozpitou impresi a nedokáže nabídnout takové momenty jako pianistovy starší skladby, ovšem i při bezcílném toulání lesem lze natrefit na zvláštní pařezy, záhadné mýtiny nebo myslivce.

Právě tyhle skutečnosti se při poslechu A Different Forest neustále vkrádají do mysli a ucha. Na jedné straně jsem nadšený, že Hauschka neustále sonduje a nenechá posluchače spokojeně se rochnit v dobře známých principech, na straně druhé není výsledek tak dechberoucí, jako když si Hauschka udělal z klavírního křídla hračkářství. Alespoň zatím.

Info

Hauschka – A Different Forest (Sony Classical, 2019)
web umělce

Živě:
Hauschka (de) + Pieter De Graaf (nl)
17. 5. 2019 20:00
Divadlo Archa, Praha
fb událost

foto © Gregor Hohenberg

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?