Články / Reporty

Zvuková esence Nonkeen

Zvuková esence Nonkeen

Popluh | Články / Reporty | 06.05.2016

Těžko říct, jestli je Nils Frahm větší měrou talentovaný, nebo hyperaktivní. S největší pravděpodobností se rovná o ten ve světě umění tolik vzácný průsečík obého. V Praze byl v posledních letech k vidění sám, s Oláfurem Arnaldsem a tuzemskou premiéru v roce 2016 si připsal v rámci "tria" Nonkeen. Parta přátel ze školních let, které spojila fascinace zvukem a jeho nahráváním, se po letech jamování pro vlastní potřebu rozhodla dát svým improvizacím podobu dlouhohrající desky. Ta vyšla pod názvem The Gamble a dle slušně zaplněné Akropole si rychle našla své posluchače. I když...

Nils Frahm je hvězda. Sice nehvězdného žánru soudobé vážné hudby, ale pořád hvězda. A jestli tenhle report je zaměřený na něj, je to jen a jen z toho důvodu, že většina návštěvníků šla na Nonkeen hlavě kvůli němu. Jeho star power si byli dobře vědomi i pořadatelé koncertu, ne nadarmo zvali na Nonkeen (ft. Nils Frahm). A i když nebylo našlapáno jako při jeho loňské sólové návštěvě, pořád se jednalo o nadprůměrnou návštěvnost na skupinu, která objíždí Evropu po vydání prvního alba a hraje divnou, žánrově nesnadno uchopitelnou hudbu založenou na improvizaci. A samozřejmě tam nikdo nezpívá. Dalším podivným paradoxem byl fakt, že i když Frahm vystoupil hned s trojicí dalších hudebníků, ani personální přesila nepomohla tomu, že by stage vypadala tak monumentálně jako v rámci jeho loňské tour Lost His Mind, kde bylo pódium doslova obsypáno množstvím klávesových nástrojů. A byť se tedy Frahm musel tentokrát uskromnit, i tak měl kolem sebe klávesových nástrojů dost a dost ještě pro další tři páry rukou.

Nonkeen jsou ve své výchozí studiové (a přátelské) rovině trojice, která kromě již (několikrát) zmíněného Frahma zahrnuje dvojici Frederic Gmeiner a Sebastian Singwald. K těm se na pódiu přidal i italský skladatel a bubeník Andrea Belfi, který se sám postaral i o zahájení večera. Jeho sólová show plná hudebního podkresu, zvláštních ruchů a bicích zněla jako soundtrack k divnému černobílému japonskému hororu z 50. let. Což může být jak výtka, tak pochvala. Autor článku se dobrovolně doznává, že žádný černobílý japonský horor z 50. let neviděl, ale takhle nějak si představuje jejich hudební podkres.

Byť pódium nepůsobilo monumentálně, jednu zvláštnost si našlo. Jak Andrea Belfi, tak Nils Frahm většinu koncertu strávili k publiku zády, přinejlepším bokem. Jak bylo po úvodní skladbě vysvětleno, je to hlavně z důvodu důležitosti improvizace pro studiovou i koncertní tvorbu kapely. Kvůli tomu na sebe všichni dobře viděli a kvůli dvěma bednám nasměrovaným na kapelu i dobře slyšeli. Samotným skladbám pak vévodil hlavně na několik klávesnic preludující Frahm, který si koncert užíval s přirozeností sobě vlastní (a nejspíš ve stále stejné mikině). Jeho vzletné klávesové motivy se prolínaly i rozcházely s posilněnou rytmickou (a ruchovou) složkou a nabízely esenci zvuku Nonkeen, jak se projevila i na jejich prvním albu. A vzhledem k tomu, že kapelu nebaví hrát stále dokola to samé a už jako druhou skladbu nasadili novinku, je možné, že se brzy dočkáme i studiového pokračování. A potažmo i dalšího koncertu u nás. Je možné, že do té doby si Nonkeen vybudují takové jméno, že je už nebude nutné prodávat skrze Frahma.

Info

Nonkeen (de) + Andrea Belfi (it)
3. 5. 2016 Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace