Články / Reporty

Večírek pro poučené (Wang Wen)

Večírek pro poučené (Wang Wen)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 23.01.2018

Hudba se dá prožívat různě. Jedni ji nasávají nehnutě s očima přibitýma k podlaze, někde uvnitř sebe, jiní v hudebním proudu hledají rytmické struktury, aby se svíjeli v tanečních kreacích. Další jen uznale pokyvují hlavou a sledují hudební dění bez toho, aby by se napojovali na jiné sféry. I takhle nějak to vypadalo na sobotním koncertu čínských postrockových prominentů Wang Wen na strahovské Sedmičce. A že přišly sotva tři desítky platících na to nemělo pražádný vliv. Ani na míru nasazení ze strany kapely, ani na oddanost těch ostatních. Přišli ti poučení, ti, které už hudba Wang Wen lapila.

Ne nadarmo mají na obalu své předposlední desky Eight Horses osmičku zvlněných čar, které Evropanovi připomenou poklidné vlnobití. Jak výstižné. Pomalé meditativní pasáže, které nikam nespěchají, rázem přetrhne hluková nálož ne nepodobná fyzickému tlaku Swans, při kterém se musely třepat postele ve vyšších patrech studentských kolejí. Wang Wen byli při své premiéře u nás dokonale soustředění. Ono taky dělat show při složitě strukturované hudbě, která vyžaduje dokonalou hráčskou spolupráci, není dost dobře možné. Wang Wen mohli na první pohled působit jako šest samostatných jedinců, každý uzavřený do svého vlastního světa, s pohledem upřeným kamsi do dálky nebo naopak přibitým na hmatníku kytary. Komunikace v té klasické podobě byla passé, tady se už pohybujeme na jiné úrovni provázání energií mezi muzikanty a publikem.

Wang Wen přijeli přímo z natáčení nového alba a představili i zbrusu nový kousek. Jinak byly páteří vystoupení skladby z posledního alba Sweet Home, Go!, ale - prý, když je to ta česká premiéra - došlo i na starší věci. Dělení na písně však není podstatné. Koncert Wang Wen funguje jako celek, je to sevřený, emotivní zážitek, který u každého posluchače rozeznívá jiné struny. A proto taky těch pár lidí přišlo. Aby struny byly rozezněny.

Info

Wang Wen (chn)
20. 1. 2018 Klub 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.