Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 23.01.2018
Hudba se dá prožívat různě. Jedni ji nasávají nehnutě s očima přibitýma k podlaze, někde uvnitř sebe, jiní v hudebním proudu hledají rytmické struktury, aby se svíjeli v tanečních kreacích. Další jen uznale pokyvují hlavou a sledují hudební dění bez toho, aby by se napojovali na jiné sféry. I takhle nějak to vypadalo na sobotním koncertu čínských postrockových prominentů Wang Wen na strahovské Sedmičce. A že přišly sotva tři desítky platících na to nemělo pražádný vliv. Ani na míru nasazení ze strany kapely, ani na oddanost těch ostatních. Přišli ti poučení, ti, které už hudba Wang Wen lapila.
Ne nadarmo mají na obalu své předposlední desky Eight Horses osmičku zvlněných čar, které Evropanovi připomenou poklidné vlnobití. Jak výstižné. Pomalé meditativní pasáže, které nikam nespěchají, rázem přetrhne hluková nálož ne nepodobná fyzickému tlaku Swans, při kterém se musely třepat postele ve vyšších patrech studentských kolejí. Wang Wen byli při své premiéře u nás dokonale soustředění. Ono taky dělat show při složitě strukturované hudbě, která vyžaduje dokonalou hráčskou spolupráci, není dost dobře možné. Wang Wen mohli na první pohled působit jako šest samostatných jedinců, každý uzavřený do svého vlastního světa, s pohledem upřeným kamsi do dálky nebo naopak přibitým na hmatníku kytary. Komunikace v té klasické podobě byla passé, tady se už pohybujeme na jiné úrovni provázání energií mezi muzikanty a publikem.
Wang Wen přijeli přímo z natáčení nového alba a představili i zbrusu nový kousek. Jinak byly páteří vystoupení skladby z posledního alba Sweet Home, Go!, ale - prý, když je to ta česká premiéra - došlo i na starší věci. Dělení na písně však není podstatné. Koncert Wang Wen funguje jako celek, je to sevřený, emotivní zážitek, který u každého posluchače rozeznívá jiné struny. A proto taky těch pár lidí přišlo. Aby struny byly rozezněny.
Wang Wen (chn)
20. 1. 2018 Klub 007 Strahov, Praha
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.