Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 03.11.2023
Během letošního roku se kapela Swans do Evropy vypravila hned třikrát, avšak Česko zůstávalo při těchto návštěvách opomenuto, tedy než je agilní promotérská Jednota pozvala na dvouhodinovou burácivou seanci do pražského divadla Hybernia. Monolity hluku, mystická atmosféra a vražedný pohled frontmana Michaela Giry – to vše z pohodlí rudých sedaček divadelního hlediště.
Stejně jako v případě předchozích letošních koncertů Swans se role předskokana zhostil Norman Westberg. Z jeho s pečlivou jemností uvážlivě improvizovaných melodií pro elektrickou kytaru by neznalý posluchač nejspíš nevytušil, že Westberg dlouhá léta působil právě ve Swans, a to rovněž na jejich prvních, nejbrutálnějších albech. Nyní s nimi sice stále sdílí podium, ovšem osamocen hraje v jiný čas. A můžeme říci, že před bouří se neozývá ono pověstné ticho, nýbrž konejšivá a lehce psychedelická hudba à la Roy Montgomery. V intimním přítmí Hybernie napomohla posluchačům ke kontemplaci, ovšem současně rozjitřila smysly v očekávání bouře, která se na labutích křídlech tou dobou už hnala na Prahu.
fotogalerii z koncertu zhlédněte tady
Ještě před začátkem vystoupení Swans se mě náhodný spolusedící se starostlivým výrazem zeptal, jestli jsem si s sebou vzal špunty do uší. Dostalo se mu kladné odpovědi, ale nakonec zůstaly po celou dobu v kapse. Jejich použití by totiž zastřelo účinek, kvůli němuž Swans hrají tak pověstně nahlas. Hudba téhle kapely v sobě má cosi rituálního, promlouvá k tomu primordiálnímu, co se v civilizovaném člověku neskrývá zas tak hluboko, jak by si mohl myslet. A je to pak právě hlasitost a repetitivní struktury, co během koncertů napomáhá posluchačům setřepat ze sebe nánosy civilizace ve prospěch vyjevení nikdy neztracené divokosti. Nad členy skupiny, kterou vedle principála tvořili Larry Mullins, Kristof Hahn, Phil Puleo, Dana Schechter a Christopher Pravdica, se hrozivě tyčila neprostupně černá, vysoká zadní stěna divadla, která jen umocňovala dojem, že jsme se náhle vnořili do temného bezčasí. A zcela ztratit pojem o čase ve skladbách, z nichž ta nejdelší čítala bezmála čtyřicet minut, není vůbec těžké.
Tím spíš, že byly prostoupeny sáhodlouhými improvizačními pasážemi, v nichž Gira svým spoluhráčům rázně naznačoval, kdy mají hrát a kdy ne. Ačkoli se na této hlavní tváři kapely při závěrečném potlesku objevil milý úsměv, během koncertu z ní šel strach. Písně hrané šesticí muzikantů nepůsobily jako společný dialog, nýbrž Girův zavilý monolog, jemuž se přizpůsobuje vše ostatní. Byly to opravdu dlouhé a nepříjemné vteřiny, když jsme v pauze mezi dvěma skladbami čekali, až zvukař spraví vazbení hlavního mikrofonu. „Can you fix it, LIKE NOW!?“ řekl mu předtím Gira důrazně a následně jej v tichu probodával nesmiřitelným pohledem.
Tato ráznost není samoúčelná. Pod Girovou taktovkou, kterou neváhá své spoluhráče bít přes prsty, vzniká mimořádně pohlcující a podmanivá hudba. Hudba pohlcující a podmanivá natolik, až se tři koncertní návštěvy Evropy během jednoho roku jeví jako málo.
Swans (us) + Norman Westberg (us)
1. 11. 2023 Divadlo Hybernia, Praha
foto © Mária Karľaková
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.