Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 03.11.2023
Během letošního roku se kapela Swans do Evropy vypravila hned třikrát, avšak Česko zůstávalo při těchto návštěvách opomenuto, tedy než je agilní promotérská Jednota pozvala na dvouhodinovou burácivou seanci do pražského divadla Hybernia. Monolity hluku, mystická atmosféra a vražedný pohled frontmana Michaela Giry – to vše z pohodlí rudých sedaček divadelního hlediště.
Stejně jako v případě předchozích letošních koncertů Swans se role předskokana zhostil Norman Westberg. Z jeho s pečlivou jemností uvážlivě improvizovaných melodií pro elektrickou kytaru by neznalý posluchač nejspíš nevytušil, že Westberg dlouhá léta působil právě ve Swans, a to rovněž na jejich prvních, nejbrutálnějších albech. Nyní s nimi sice stále sdílí podium, ovšem osamocen hraje v jiný čas. A můžeme říci, že před bouří se neozývá ono pověstné ticho, nýbrž konejšivá a lehce psychedelická hudba à la Roy Montgomery. V intimním přítmí Hybernie napomohla posluchačům ke kontemplaci, ovšem současně rozjitřila smysly v očekávání bouře, která se na labutích křídlech tou dobou už hnala na Prahu.
fotogalerii z koncertu zhlédněte tady
Ještě před začátkem vystoupení Swans se mě náhodný spolusedící se starostlivým výrazem zeptal, jestli jsem si s sebou vzal špunty do uší. Dostalo se mu kladné odpovědi, ale nakonec zůstaly po celou dobu v kapse. Jejich použití by totiž zastřelo účinek, kvůli němuž Swans hrají tak pověstně nahlas. Hudba téhle kapely v sobě má cosi rituálního, promlouvá k tomu primordiálnímu, co se v civilizovaném člověku neskrývá zas tak hluboko, jak by si mohl myslet. A je to pak právě hlasitost a repetitivní struktury, co během koncertů napomáhá posluchačům setřepat ze sebe nánosy civilizace ve prospěch vyjevení nikdy neztracené divokosti. Nad členy skupiny, kterou vedle principála tvořili Larry Mullins, Kristof Hahn, Phil Puleo, Dana Schechter a Christopher Pravdica, se hrozivě tyčila neprostupně černá, vysoká zadní stěna divadla, která jen umocňovala dojem, že jsme se náhle vnořili do temného bezčasí. A zcela ztratit pojem o čase ve skladbách, z nichž ta nejdelší čítala bezmála čtyřicet minut, není vůbec těžké.
Tím spíš, že byly prostoupeny sáhodlouhými improvizačními pasážemi, v nichž Gira svým spoluhráčům rázně naznačoval, kdy mají hrát a kdy ne. Ačkoli se na této hlavní tváři kapely při závěrečném potlesku objevil milý úsměv, během koncertu z ní šel strach. Písně hrané šesticí muzikantů nepůsobily jako společný dialog, nýbrž Girův zavilý monolog, jemuž se přizpůsobuje vše ostatní. Byly to opravdu dlouhé a nepříjemné vteřiny, když jsme v pauze mezi dvěma skladbami čekali, až zvukař spraví vazbení hlavního mikrofonu. „Can you fix it, LIKE NOW!?“ řekl mu předtím Gira důrazně a následně jej v tichu probodával nesmiřitelným pohledem.
Tato ráznost není samoúčelná. Pod Girovou taktovkou, kterou neváhá své spoluhráče bít přes prsty, vzniká mimořádně pohlcující a podmanivá hudba. Hudba pohlcující a podmanivá natolik, až se tři koncertní návštěvy Evropy během jednoho roku jeví jako málo.
Swans (us) + Norman Westberg (us)
1. 11. 2023 Divadlo Hybernia, Praha
foto © Mária Karľaková
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...