Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.
Stejně jako její hudba, působí Aiko nadpozemsky. I přes zdánlivou křehkost si dokáže jít za tím, co chce, a sama se stará o vše, co kariéra nezávislé hudebnice obnáší. V roce 2018 vydala první EP pojmenované Aiko a letos přišel čas prvního alba – Expiration Date.
Chytlavé melodie, které povětšinou ani na několikátý poslech neomrzí, rytmus a tempo taneční hudby, jemná elektronika. Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem. A až na jeden moment v písničce Hunt, který asociuje Shakiru, jsou vokály Aiko perfektní a drží pohromadě s textem a celkovou náladou písniček. Její hlas zní jasně ve výškách i v hloubkách, emoce, které do něj vkládá, působí opravdově.
Uprostřed nahrávky čeká skladba Bad Influence a hraje tu důležitou roli. Je to potřebná dávka bezstarostnosti, aby si člověk odpočal od toho, co mu tížilo hlavu v předcházejících třech písničkách. V dramatické Apology je to vztah k sobě samému, v Down hledání svého místa a svých lidí. A Hunt je, ač pěkný, výkřik frustrace.
I druhá polovina se vrací k niternějším tématům. Koneckonců, bezstarostnost nemůže trvat dlouho. „When everything's right, it feels wrong.“ Nejsilnější skladbou po textové stránce je Only Child. Jeden z motivů, který se táhne celou deskou, jsou vysoké nároky na sebe sama, zde naprosto explicitně znázorněny opakujícím se „I should be better“. Není těžké se s texty ztotožnit, jsou to věčná témata podaná bez přehnaných klišé. Jedním z nich je pomíjivost, která stojí nad všemi ostatními problémy. Jako název tohoto alba. “Everything expires, our dreams and our desires.” Zůstane nám nostalgie, ale s tím se musíme smířit a jít dál.
A co bude dál? Po tak citlivě provedeném prvním albu je na místě se na to ptát. A sledovat, kam bude Aiko se svým textařským i hlasovým potenciálem směřovat. Zastavovat zřejmě neplánuje. „The wheels keep turning so I go,“ tvrdí v závěrečné skladbě.
vstupní prohlídka Aiko zde
Štýlom sa Kvety prikláňajú skôr k scéne slovenských rapujúcich punkáčov, čím sa znateľne odlišujú od optimistickej povahy repertoáru s Val. Spev prirodzene preberá sama Laura Jašková a prostredníctvom neho sa zobrazuje v doposiaľ nepoznanej, silno introspektívnej polohe.
O nečekaném průniku světů skupin Dukla a Berlin Manson. Gaanz, prostě se kompletně vypařit.
Staples je známý tím, že každé jeho album zní jinak. Pro svoji první „nezávislou“ desku zvolil fúzi rocku a rapu, což dělá zvuk přístupnější i pro publikum mimo hiphopovou scénu.
Trelldom začínali jako ryze blackmetalový projekt, posledními dvěma alby se ale od klasické podoby žánru výrazně odchýlili. Volná jazzová jízda je pryč, nový materiál utíká mezi prsty a zároveň týrá neustálým tlakem.
Oba texty výrazně pracují s tělesností. Lidské křeslo je o řemeslníkovi, který vytvoří křeslo, v němž se může schovat a být lidem opravdu blízko. Hmyz vypráví příběh posedlosti, který vyústí až ve vraždu a zoufalou snahu uchovat podobu svého mrtvého objektu touhy.
Hnacím motorem Antunes je neutišitelná vášeň. Silence se neustále přelévá, mění tlak i měřítko a ponechává posluchače v prostoru, kde se věci stabilizují jen na okamžik, než se znovu vydají jiným směrem.