Články / Reporty

Verše, beaty a všechen ten jazz (Busdriver)

Verše, beaty a všechen ten jazz (Busdriver)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 15.02.2019

Vody undergroundového hip hopu do Čech nezřídka zanesou osobnost, která ovlivnila vlnu alternativního rapu. Regan Farquhar alias Busdriver je kalifornský rapper, jenž svou precizní formou, chytrostí vysokoškolského profesora a bezednou kreativitou nenasytného umělce inspiroval interprety, jako jsou Milo, Open Mike Eagle nebo Myka 9. Jeho styl, vyznačující se neustálým experimentováním s žánry, rytmikou, slovy a celkovou flow je nezaměnitelný a progresivní i dnes. Hudba pro staré nerdy a trpělivé floutky, kteří to nevzdali, našla svůj čas i místo v pražském Rock Café.

Role předskokana se ujal zlínský rapper a otec labelu Ty Nikdy, Idea, a za hudebního doprovodu dje Inphyho svolával boombapovými beaty nedochvilné návštěvníky. Cvičný terén o šesti lidech se po čase zdvojnásobil a důmyslně úsečné texty se štiplavou flow nabraly náboje a důstojnou podobu koncertu. „A tleskám všem MC’s, co překročili Facebook, a my jsme free jako wifi, a přitom v labelu,“ rozvádí Idea své slovní hrátky v novém songu Free Wifi, ze kterého čpí kritika rapové scény a jejích felas. Set v podobě „na kus řeči“ potěšil rozcvičkou před verbální náloží amerického kolegy.

Sako, brýle, kalhoty do pasu a konečky dredů koukající z pod čepice. Busdriver, rapový intelektuál nesměle skládající poklonu MF Doomovi a dalším, jež ho ovlivnili, ladil na kompaktním stolku svůj minimalistický setup. Klasický sampler Roland a několik efektových pedálů sloužících ke studeným reverbům a psychedelickým ozvěnám postačilo k dekonstrukci známých hitů jako Casting Agents And Cowgirls, Imaginary Places či Me-Time. Eklektické wonky, k němuž se Busdriver za těch dvacet let došel, sedl divákům i jeho nespoutanému přednesu. Double time, triple time, offbeat, Busdriver cvičil s nemocnými beaty, jak se mu zachtělo. Žádná z rapových disciplín mu nebyla překážkou, od boom bapu přes letmý grime až po trap, všechno si vychutnával s citem a osobitostí. Výrazně sekaná dikce střídala barevné melodie, stejně jako epileptická choreografie letmé pohupování. Ve slovním maratonu skákal z verše na verš a s přehledem proplouval hudbou, kterou partizánsky nabourával nápaditými zlomy a hrou s Rolandem. Jeho set tak zněl jako jeden dlouhý mix, který přes zdánlivě chaotickou skladbu držel pevně v rukou.

Došlo na samply od Flying Lotus nebo A Tribe Called Quest, které uhranuté publikum přijalo s nadšením. Vyčerpávající show podobající se bebopovým extázím neztratila úroveň ani pozitivního ducha. Busdriver představil bohatý průřez celou diskografií, aniž by nudil nebo přeháněl. „Uvidíme se na baru. Příště přiveďte kámoše, matky i babičky.“ Upřímné, vyzrálé, povznášející vystoupení, mělo to všechno – verše, beaty a všechen ten jazz.

Info

Busdriver (us) + Idea & Inphy
13. 2. 2019 Rock Café, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace