Články / Recenze

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka | Články / Recenze | 09.11.2020

Blues. Jestli je tento žánr už relativně přežitý, Jan Fic, hudebník a výrobce kytar usazený v Brně, předvádí, co může přijít „potom“. Houpavým rytmem, texty a stylem zpěvu, který se místy podobá spíše recitativu, je album Potom absolutně bluesové. Nicméně zvuková pestrost pod tím, ta omáčka, ve které se tenhle splín koupe, dělá z Ficovy v řadě druhé desky něco víc než jen depresivní brblání nad životem.

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, dost možná příliš silný vztah k pití a neutuchající touha zkoušet to znovu jsou hlavními tématy desky. Celý tenhle světabol pak podmalovávají industriální, řezavé a kovové zvuky, které jasně odkazují k práci rukama. Je v tom syrovost a slušivá ostrost. Přebal desky se zrezivělým ozubeným kotoučem uprostřed je pak v tomto ohledu zcela explicitní. Bolestivý splín naštěstí přináší zajímavé obrazy, a dokonce i záblesky štěstí v podobě rychlých orgasmů nebo mikrospánků, které však netrvají nikdy dlouho. Někdy je Fic v poloze týpka, co je sice dospělý, ale stejně volá: „Mámo, kde tě sakra mám, bojím se sám!“ a song Ve tmě pak evokuje neutěšené úzkostné pocity přerostlého dítěte, které své strachy ještě nepřekonalo. Jindy je Fic o něco optimističtější a provolává: „Někde tam je, já nevím kde, ale stejně to zkouším!“

A ať už jde o hledání čehokoliv, píseň Stejně to zkouším se hrne neúprosně vpřed a tok slov, který jde celkem snadno do hlavy, naštěstí rozkrajuje pravidelný řezavý zvuk připomínající cirkulárku. Příjemně, i když neméně temně, upouští od bluesové formy song Potom. Je to vlastně příšerně upřímný a chrčením zastřený lovesong. Slova „Věř, že jsou mý city ryzí. A bolí mě, že tě to bolí.“ jsou dojemné a to, co se pod nimi hudebně odehrává, je ponuře se valící synťáková zvuková kulička kovových pilin. A jsou to právě tyhle drobné hudební odřezky, které dělají Ficovy songy barevnými.

Na pozadí industriálního hlomozu se však některá témata jako důstojníci, moře nebo odkazy na westernovou tématiku jeví jako zbytečná klišé. A přitom stokrát zpracovaný motiv svítání se Ficovi naopak daří pomocí zvuku rozbíjení čehosi kladivem do jisté míry posouvat o kus dál. Pokud je tohle podobenství bušení v hlavě po ránu po flámu, pak je to utrpění autenticky kruté.

Dvojsmyslné pojetí motivu výtahu je pak tematicky o něco zajímavější. Fic se převtěluje do role obsluhy zdviže, zároveň ale mluví také o výtahu vzpomínek z něčí hlavy. Jako by bylo možné se doslova svézt výtahem něčích vzpomínek a všechno to nasát. „Jitku to sežralo od prsu,“ zní skladbou Listopad a rakovinové téma v závěru pomyslné úzkostné a propité after party už zase docela bolí. Jediná spása v tom všem, jediný bůh, jsou prý děti, ty, které jsou tak otravné, nedají pokoj, ale dost možná nic lepšího není. Dětská nevinnost a čistota strachu jako by se však na této desce s dospělostí zakalila a zrezivěla.

Info

Jan Fic – Potom (Indies Scope, 2020)
web vydavatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace