Vstupní prohlídka: Acid Row

Stonerrocková formace Acid Row nedávno oslavila deset let od svého vzniku. Vydala také nový klip Get Life k jednomu z pěti singlů k připravovanému albu Afterglow, které by mělo vyjít na LP na jaře roku 2022, vedle toho se před pár dny objevil i společný singl s německými Samavayo. V plánu je samo sebou křest a taky release tour po Čechách, Německu, Rakousku i Polsku.

více o klipu Get Life zde

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Radek: Bratranci mě od mala vychovávali na metalu a rocku, takže v začátcích tohle a pak jsem chtěl mít na co balit potetovaný holky. To se nedařilo, tak už jsem u toho zůstal anyway.

Dominik: Vyloženě k tomuhle žánru to byl videoklip k Prehistoric Dog od Red Fang. Pamatuju si, jak mi to tenkrát pustil teď už ex-basák Humr, a to mi změnilo náhled na život a pivo.

Alex: Asi tak obecně rocková hudba z devadesátek. Někdy v patnácti, když jsem začínal s hraním v kapele, jsem hodně ujížděl na americkym punku a na grungeovkách. Pak jsem začal čím dál víc inklinovat k trochu jiným, těžším kapelám z devadesátek jako např. Kyuss, Melvins, Electric Wizard, Sleep a Fu Manchu atd. No a pak už to se mnou šlo jenom z kopce… A jde to tak dál a je to čím dál horší.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Radek: Živí mě support v hudebninách, čili pomáhám fotříkům vybírat ukulele pro děti k Vánocům. Největší hobby po hudbě jsou asi tetování, za který utrácím excesivní množství peněz.

Dominik: Na živobytí si vydělávám stavěním kulis v divadle, což je někdy vlastně stejný jako ten r’n’r. A zálibu v tetování máme s Radkem podobnou, jen já si ho užívám i z tý druhý strany a čas od času někoho pokreslím.

Alex: V minulosti jsem vystřídal pár bizarních, ale zároveň super zábavných pracovních pozic, jako např. roommaster v únikové hře, ale momentálně jsem na nějakou dobu zakotvil jako projektovej manažer v oblasti kultury. Jinak se bavím sledováním a studiem filmů, čímž se občas rád vracím do svejch vysokoškolských let studia filmové historie/teorie. I když na to taky už bohužel není moc času. Kromě toho mě můžete zastihnout, jak lítám jako magor po Praze se svým psím parťákem Jarmuschem. Taky rád sleduju televizní kanály jako TV Akvárium, Africké nebe nebo Teplo domova.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Radek: Pro mě nic, protože bubeník je ten, co chodí pozdě na všechny zkoušky. Jinak to miluju. Nebo ne, tahání gearu do schodů nesnášim.

Dominik: Budu se opakovat, ale můžu odkázat na další klip Red Fang, kterej celou problematiku hraní v kapele vyobrazuje docela dobře.

Alex: Co je nejhoršího na hraní v kapele? Asi úplně všechno. Ono se to na první pohled nezdá, ale občas je to fakt řehole. Na samotnym hraní v kapele není špatnýho vlastně vůbec nic. Je to super, zvlášť pokud si všichni v ní dobře sednou, a samotný hraní je přesně ten moment, kdy člověk upustí od všeho, co ho žere. Ale zároveň udržovat společnýma silama kapelu v chodu stojí hodně nervů. Každopádně to má mnohem větší sílu, energii, zvlášť u tohohle typu žánru, a společnej kreativní proces je mnohem zajímavější, než bez kapely.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Radek: Když se před koncertem vyndám jako lidoop.

Dominik: Hah, téměř cokoli?!

Alex: Prakticky cokoliv. Některý lidi tvrdí, že pravděpodobně trpim ADHD. Když na něčem dělám, skáču od jednoho k druhýmu.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Radek: Pivo a banány. A po koncíku smažáček s tatarkou.

Dominik: Smažák je sen. Pití – hodně!

Alex: Rozhodně pivo. Mísa s ovocem. Bábovka. Spoustu banánů. Gothaj s octem a cibulí, ale nepohrdnu ani kuřetem na soli, nebo tolstolobikem se slaninou a salámem z kuchařky Jiřiny Bohdalové.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Radek: Koncíky, vinyly, merch. Teď jsem si ještě koupil druhý bicí a rozflákal činel, takže nemám ani na jídlo.

Dominik: Pití na koncíkách – hodně. Jinak pravidelnej výdaj za Spotify a údržbu kytary/kapely vydá taky za dost.

Alex: Kytary, struny, zesíky, bedny, fuzzy, wahy, octavery, struny, desky, koncerty. Prakticky veškerej můj majetek leží nějakym způsobem v hudbě. Bylo to tak nějak odjakživa. Ve dvaceti jsem cpaním peněz do hudby ve všech formách řešil existenciální problémy běžnýho mladýho člověka žijícího v postmoderní společnosti. Teď, když mi táhne na třicet, se to mu prej říká už jenom něco jako „krize středního věku”?

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Radek: Ty vole no, průser samozřejmě. Asi je to tím, že ze všech stran se na člověka valí zprávy, jak jde všechno do háje, planeta hoří, všechno je škodlivý a k tomu zvládneš vydělat jen tak tak na svůj přehnanej nájem. Všechno je taková nejistota, nevíš, co bude za pár let, a z toho mám celkem úzkosti, takže jediný, co zbejvá, je aspoň trochu si to užít, takže proto jsem strašně rád za hudbu, lol.

Dominik: Tři věty jsou moc. Použiju jedno slovo. Bizár!

Alex: Začni. Strašně. Lejt!