Články / Recenze

Vzpomínka na Zemi má ambici předvídat budoucnost

Vzpomínka na Zemi má ambici předvídat budoucnost

prof. Neutrino | Články / Recenze | 26.01.2019

Nejzásadnější dílo současné sci-fi literatury, ověnčené mnohými literárními cenami, nenapsal kupodivu žádný Američan, ale čínský autor Liou Cch'-sin. Ani se nechce věřit, že je to výsledek jediného autora a nepracoval na něm celý tým odborníků. Četba vás donutí vzít si do ruky Hawkingovu Stručnou historii času, Einsteinovy úvahy nebo dějiny Číny a ujasnit si tak jednotlivá fakta, na které je zde přehršel narážek a odkazů. Trilogii je však možno číst i jako mnohovrstevnatý příběh nesčetných postav a dějství, odehrávající se v minulosti i v budoucnosti, a to nikoliv chronologicky.

V prvním díle Problém tří těles se prolíná několik časoprostorových rovin – prostředí Číny v období řádění Rudých gard, globální svět na prahu nového tisíciletí a virtuální rozhraní počítačové hry. Hlavním leitmotivem je chaos. Ten je řádem, a vše, co se zdá být stabilní, je jen dočasné. Ve hře se střídají období stability a období nestability, které ovlivňují tři tělesa (slunce). Ta buď přinesou dobu absolutního chladu, nebo naopak žáru, kde vše živé ihned umírá. Hlavní hrdinka zde naváže první kontakt s mimozemskou civilizací planety Trisolaris, která se záhy stane kultem uctívání, ale i obav o osud Země.

V Temném lese se setkáme s projektem Mandala. Ten spočívá v práci čtyřech vybraných jedinců (meditátorů), kteří mají za úkol vymyslet obrannou strategii proti Trisolaranům, jejichž flotila se blíží k Zemi. Meditátoři mají povoleno použít jakýchkoliv metod a mají k dispozici neomezený rozpočet. Což zároveň představuje i krajní sociální experiment. Výsledek? Jeden spáchá sebevraždu, druhého zabijí vlastní lidé. Přežije jen vývojář umělé inteligence a jeden nevýznamný vědec, který tu však sehraje zásadní roli. Lidstvo je téměř vyhlazeno, aby se opět vzepjalo k dalšímu technologickému rozmachu a bylo znovu takřka rozmetáno… A začalo opět od píky. Dokáže se lidská společnost sjednotit, jen když přijde nebezpečí z neznámého vesmíru a jinak není schopné překonat vzájemnou kulturní nevraživostí? To je jedna z mnoha otázek, které se nabízí.

Závěrečná Vzpomínka na zemi je plná futuristické imaginace a vědeckých spekulací, kde zřejmě nejpozoruhodnějším momentem je unikátní popis čtvrté dimenze. Vesmír autor popisuje jako bezmeznou prázdnotu, kde se člověk ztrácí světu i sám sobě a neustále hrozí nebezpečí, že každá civilizace může být vyhlazena tou vyspělejší (v knize jako „princip temného lesa“). Vysílání signálu do vesmíru (později dokonce lidského mozku) znamená prozrazení se jiným civilizacím, kterých, pokud je vesmír nekonečný, musí být taktéž nekonečně mnoho. V samotném závěru dochází ke zhroucení naší sluneční soustavy do dvourozměrného obrazu, za pomocí malého objektu o velikosti směnky. Což poukazuje na absurditu lidského bytí, které si v rámci pravděpodobné nekonečnosti kosmického prostoru přičítá až příliš velkou důležitost.

Recenzenty opěvovaná trilogie je postmoderní mix fantasy, space opery a historického románu, o kterém se dá říct slovy Reného Girarda, že literatura někdy vyjevuje pravdu života lépe než jakákoliv sociální věda. Důmyslných nápadů, kosmologických a filozofických úvah je zde více než dost, nadto má trilogie ambici předvídat budoucnost, podobně jako A. C. Clark předpověděl satelit nebo Huxley umělé plození dětí. Koneckonců historie a budoucnost se vytváří v myslích současníků, nejde o oddělené entity. Čas je jen iluze a dost možná vše se děje současně.

Čínský autor Liou Cch'-sin zasazuje Vzpomínkou na Zemi mocný úder světové sci-fi, když vytvořil spektakulární dílo plné neočekávaných zvratů, zápletek a technologických nápadů, které se řadí do plejády vesmírných ság jako Asimovova Nadace, Herbertova Duna nebo Simmonsův Hyperion.

Info

Liou Cch'-sin – Vzpomínka na Zemi (Host, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.