Živé kvety, dobré kvety

Živé kvety jsou doma institucí, která přesahuje rozměr populární hudby. U nás máme taky spoustu skvělých muzikantů, ale rozměru toho, co na Slovensku znamenají Živé kvety, nikdo západně od Moravy nedosahuje.

Tentokrát je pozval stále lepší Unijazz do stále lepšího Kaštanu, takto své domovské scény. Páteř večera logicky tvořily písničky z loňské desáté řadovky Nové poschodia, výjimkou z vlastního repertoáru bylo závěrečné blues Sváti Karáska Návštěva v pekle, překvapení večera. Zazněly i dvě zatím nevydané novinky, Nestrácaj dych a Navždy.

Živé kvety naplňují dylanovské heslo „tři akordy a pravda“, na jejich písničkách je nejcennější právě to, že jim jeden věří, i když s lecčím nemusí souhlasit. Zazněly dva druhy písniček – ty první s klasickým milostným tématem, ty druhé ostře politické. Už od časů domovského divadla Stoka čelila skupina zřetelnému odporu vládnoucího establishmentu, nejdřív mečiarovského a teď Ficova, aniž by ale Lucie Piussi, výhradní autorka textů, jakkoliv slevila. Jestli i ve skladbách odehraných v Kaštanu najdeme něco jako poselství, pak jednoznačně to, které se nese v duchu univerzálního humanismu („To, čo nás spája, je silnějšie a väčšie ako to, čo nás delí...“). Dost možná je v některých postojích jistá dávka naivity, ale optimismus a víra v „dobro“ jsou tím nejlepším ze špatných přístupů ke světu.

Klíčovým prvkem zvuku kapely je kytara Petera Bálika. Ten si nedávno pořídil nového Gibsona (model Les Paul), a pokud chcete slyšet Neila Younga v plné síle a naživo, můžete zvolit přístupnější a levnější variantu. Bálik je do zvuku svého nového nástroje evidentně zamilovaný a hodně mu to s ním jde, zároveň mu nechybí soudnost a cit pro míru. Za bicími seděl místo zaneprázdněné Agnes Lovecké Michal Lašán, který dostál tomu, proč na pódiu byl. Autor textu si rve zbylé vlasy, že odešel poté, co koncert po dvou a čtvrt hodinách skončil, a minul tak unplugged blok, který poté neplánovaně přišel. Zatraceně…