Články / Rozhovory

Zrní: Zatím jsme ještě rokenrol

Zrní: Zatím jsme ještě rokenrol

Barbora Kadlíčková | Články / Rozhovory | 16.12.2018

Zrní nelení. Na konci října vydali desku Spící, EP tematicky navazující na předchozí Jiskřící, nyní přichází s autorským zpěvníkem Já, Zrní, se kterým zabodovali i na Hithitu. Podruhé bude Spící pokřtěno společně se zpěvníkem v pondělí 17. 12. v pražském Lucerna Music Baru a opět zde bude hostovat Bára Ungerová z hudebního dua Dva. Jí, stejně jako Honzů Ungera a Juklíka, jsme se zeptali, jak se za uplynulým rokem dívají.

Na konci října jste vydali EP Spící. Jak náročný byl jeho vznik? Promýšleli jste současně při nahrávání Jiskřící jaké písně spolu budou fungovat na EP, nebo bylo prioritou album a Spící vzniklo tak nějak samo?
Honza Unger: Prioritou bylo album. Nic jinýho jsme neřešili. Nahráli jsme v Madridu víc písniček, než jsme potřebovali, protože jsme chtěli mít z čeho vybírat. A protože se písničky vždycky vybarvěj až při mixu, tak až v tu chvíli nám tyhle čtyři vypadly. Jednak byly něčím jiný než zbytek, druhak jsme nebyli všichni úplně spokojený s tím, jak jsou smíchaný. No a teď, po roce, jsme se k nim vrátili. Podívali jsme se na ně s odstupem a nově. Všechny jsme přemíchali, jednu i přehráli, a ukázalo se, že spolu ty písničky výborně fungujou. Ještě jsme k nim dohráli kratičkej dovětek a je z toho Spící.

Píseň Ať se nakonec vyvinula jako duet, ve kterém křehký hlas tvé ženy Báry přiléhavě vykresluje intimní obsah textu. Připadala v úvahu jiná zpěvačka?
Honza: Původně jsem si ten duet zpíval sám. Chtěl jsem to pojmout jako rozhovor ve vlastní hlavě, i ženská i chlap, oboje já. Ale po roce, když jsme se k tý písničce vrátili, jsem si uvědomil, že mě tam ten můj ženskej hlas vlastně rozčiluje. Že to je takový do sebe zahleděný. Zavřený. A tak jsme se s klukama rozhodli oslovit nějakou zpěvačku. Přišlo nám dobrý, že by to zpívala Aneta Langerová, ta se ale neztotožňovala s formou toho textu... Stejně jako mnoha jiným lidem jí nebyly příjemný ty zdrobněliny a tak nám popřála hodně štěstí. Nikoho jinýho jsme už neoslovili a už jsme chtěli uzavřít připomínky k finálním mixům, když jsem si řekl, co kdyby to zkusila Bára. Báře se do toho chtělo, naše děti spaly, a tak to nahrála. Klukům v kapele se to líbilo a tak to tak je.

K Ať vznikl stop-motion videoklip, ve kterém Honzu zaskládáš do koláže z přírodnin. Jak sis Báro našla cestu k této specifické technice a kde nacházíš její další uplatnění?
Bára: Už deset let si kreslím vzory a geometrický tvary na papír, plátno a do iPadu. Říkám tomu mœtïvï. A tohle je jenom jiná forma těch vzorů, který skládám venku, z přírodnin. Říkám tomu plant art. Často skládám na procházkách s dětma, děti mi to hned pod rukama rozebíraj, ujídaj, rozšlapávaj, a tak jsem to začala zaznamenávat. Je tak zachycenej vznik i zánik. Na podzim jsem takhle dělala každej den jedno video. Na Instagramu, kam si videa a obrázky dávám, si toho všiml Tomáš Bláha, který s klukama vymýšlel, jak klip natočit. A tam se to propojilo.

Přemýšleli jste o další spolupráci, ať pro Zrní nebo mimo něj?
Bára: Už delší dobu máme sen spolu udělat knížku. Honza slova, já design. Teď už máme i konkrétní nápad a pracujeme na něm.

Na Hithitu proběhla neuvěřitelně úspěšná sbírka na zpěvník s vtipným názvem Já, Zrní, který vytvořil kytarista Honza Juklík a jeho žena Marie. Budou v táborákově friendly akordové úpravě?
Jukla: Chtěli jsme udělat zpěvník už dlouho, tak jsem si to vzal na starost, protože noty píšu celkem rád a zpěvníky sám používám. Vybrali jsme písničky z každýho alba včetně singlů. Chtěli jsme hlavně, aby to byly hratelný věci. Sepsali jsme proto ty písničky, který jsou vyzkoušený na ulici a který by se v podstatě daly hrát jedna za druhou v hospodě u piva. Někdy jsou zápisy ve zpěvníku zjednodušený, někdy je potřeba využít důvtip a něco si domyslet, někdy musíte přehlídnout chyby, ale v zásadě by mělo být všechno hratelný. A písničky Rychta a Jiskřící raketa TOTO, který přeci jenom nejsou zrovna nejtáborákovatější, jsme rozepsali trochu víc po nástrojích, takže si to může někdo třeba i zkusit nacvičit, když bude chtít.

Při sepisování not mi došlo, že se mi to líbí napsaný ručně, a rozhodl jsem se, že to tak uděláme celý. Poprosil jsem Marii, jestli by to nechtěla celý ilustrovat a přepsat svým písmem a myslím, že tam otiskla ze sebe to nejlepší. Zatím je ve zpěvníku třicet písniček, ale udělali jsme ho tak, aby se do něj daly doplňovat další stránky, který budeme průběžně dodělávat.

Do videa pro propagaci zpěvníku jste zapojili spoustu spřátelených, především česko-slovenských hudebníků. Jak došlo k oslovení finských Värttinä?
Honza: Úplně náhodou. Předskakovali jsme jim ve Veselí nad Lužnicí a tak jsme je oslovili. A oni to v pauze mezi naším a jejich koncertem nahráli.

Kdy zpěvník vyjde? Bude k sehnání i mimo Hithit?
Honza: Zpěvník vyjde někdy v následujících dnech. Ve zkušebně už ho máme a určitě ho budeme mít na pražském křtu v Lucerna Music Baru 17. prosince.

Co kapelu čeká v příštím roce? Jsou opět v plánu festivaly jako Colours of Ostrava nebo Banát?
Honza: Colours uvidíme, Banát v plánu je a já se tam moc těším. Poznali jsme se tam s Bárou a letos tam už potřetí pojedeme kromě kapely i spolu. Je to mysteriózní místo.

Pro své koncerty si čím dál častěji vybíráte velmi originální a atmosférické lokace, ať už jde o Černé hodinky a půl nebo facebookové live-streamy v přírodě. Máte koncertní sen, který byste si chtěli splnit nehledě na reálnost provedení? Dočkáme se třeba streamu z horkovzdušného balónu?
Honza: Máme ze začátků slib, že jednou budeme hrát v Carnegie Hall. To jsme si slíbili, sepsali a zakopali. Takže tomu se nevyhnem. Jiný místo vysněný nemáme, nicméně v tom trendu hraní na zajímavejch místech budeme pokračovat. Vidíme v tom cestu, kterou se kapela dneska může ubírat. Protipól cestě větší a větší produkce, většího pódia, pompéznějších a dražších show. Je to zábavný a je to kouzelný.

Zrní se rozrůstá úroda dětí. Přemýšleli jste o tvorbě věnované přímo jim? Ať už formou CD, soundtracku k večerníčku nebo PC hry, jak si vyzkoušeli Dva s Amanita Design?
Honza: No o tom jsme ještě neuvažovali a myslím, že to je zatím tabu. Zatím jsme ještě rokenrol. Děti do kapely netahat! Ale třeba někdy v budoucnu to tabu prolomíme... až mi trochu zhrubne, ztěžkne, zhloubne hlas...

Jaká hudba teď nejčastěji zní u vás doma? A co dětem zpíváte?
Honza: Dětem zpívám popěvky, který mě zrovna napadaj. A nevím proč, mají takovej africkej nádech, africkou atmosféru. To přišlo nějak samo s dětma. Mimo to pak nejčastěji doma zní Zrní a Dva, protože starší Nuku, kterej to zná z koncertů, si o to pořád říká. Všechny členy zná, napodobuje je. “Cait basu, brzdič řídí, klukla taru, fíša housle, ondra bubny, tata píva.” Poslouchat vlastní nahrávky už se ale nedá, tak mu to hraju na kytaru a u toho se na ní aspoň trochu zlepšuju. Vedle toho pouštíme dětem všechno možný, co máme rádi my. Nuku spíš slyší na kytary a bubny, takže zabírá třeba Nick Cave, Björk, PJ Harvey. My rádi posloucháme Arvo Pärta, Steva Reicha, Young Fathers, Caribou, náš rodinnej objev Midori Takada, nebo teď jsme objevili skvělou desku Junun.

Info

Zrní (křest EP)
17. 12. 2018 20:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Johana Hořejší, Simeon Hudec, Zdeněk Kříž (Krajinou přílivu): Chtělo by to promyšlenější postupy

Jarmo Diehl 07.08.2020

Se svou aktivitou začínali v Praze na Rohanském ostrově, dnes svůj program realizují hlavně v Libni v prostoru Synagogy na Palmovce. Rozhovor.

Jiřin Jirák (Hudba za klima): Lidi si musí uvědomit, že nejsou vládci světa

Vojta Chmelík 06.08.2020

O tom, proč festival Česko za klima vznikl a co je jeho cílem, jsme si povídali s pořadatelem Jiřinem Jirákem.

Pořadatelská: Ivo Kraml, Květa Čulejová (Dobršská brána)

redakce 29.07.2020

Festival Dobršská brána je zasazen do malebného pošumavského prostředí vesničky Dobrš, pořádaný kolegy z architektonického ateliéru Arsfabrika. Čím se dále baví?

Markéta Monsportová, Tomáš Prinz (Švihák): Mariánské Lázně jsou nejlepší open air

su, Jarmo Diehl 28.07.2020

O fungování mariánskolázeňského spolku a bydlení v lázeňském městě vypráví Markéta Montsportová, která u zrodu spolku stála a vedla ho téměř po celou dobu a Tomáš Prinz, který od ní…

Vstupní prohlídka: Ondřej Zámečník Quintet

redakce 22.07.2020

Autorské kompozice energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické? Současná improvizovaná hudba je barevná jako léto. V Dobrši!

Petr Wagner, Vasil Jurásek: Meziprostor nás baví jako celek

su, Jarmo Diehl 21.07.2020

Odmítají komerční sponzory, ale zdůrazňují, že akce není zdarma a na všechny náklady se pokouší vybrat formou dobrovolných příspěvků. Rozhovor, tip na výlet.

Saša Pastorková, Maroš Pavúk (Slovenské alternatívne leto): Treba zapracovať na klubovom divákovi

Aneta Martínková, Jarmo Diehl 16.07.2020

Po desetileté odmlce se odehrál ročník jako „nostalgická spomienka ľudí s iným názorom“. Letos se uskuteční poprvé v kempingovém areálu u jezera Počúvadlo a má to být edice přelomová. Rozhovor.

Jindřich Krippner (Divadlo Archa): Experiment: léto ve městě

Aneta Martínková, Jarmo Diehl 15.07.2020

Jak se daří Arše, co připravuje a co se mění v důsledku koronavirové pandemie? O dnech všedních i nevšedních.

Jan Richter (Front Porch Music Fest): V posledních letech pozoruji cosi svěžího

Jarmo Diehl 14.07.2020

Amerika ho inspirovala i při pořádání letošního Front Porch Music Festu, který vychází z tamních „verandových“ sessions. Interview.

Hello Marcel: S kapelou nikdy nevíš, co tě potká hezkýho

su 13.07.2020

Hello Marcel neboli duo Michael Macek a Adam Sodomka hýří vtipem i krutými beaty. Čím hýřili v rozhovoru na Hlaváku?