Články / Reporty

Ztratit se v myšlenkách (Slowdive)

Ztratit se v myšlenkách (Slowdive)

Tomáš Jančík | Články / Reporty | 29.01.2024

Každým krokem po schodech dolů přibývá a houstne počet lidí, stále ještě tlumená hudba ze sálu stabilně sílí. Je zajímavé sledovat věkové rozložení. Na dnes už více jak třicetiletou kultovní kapelu přichází jak skalní fanoušci z devadesátek, tak i mnoho mladých, někdy ani ne dvacetiletých. Ti si v posledních letech pomalé, melancholické tempo žánru shoegaze oblíbili a Slowdive jsou jejím asi největším aktivním zástupcem. Od svého návratu v roce 2014 se poprvé objevují i v Praze, v nově koncipovaném prostoru ARCHA+, který tak od letošního vzniku hostí svůj první koncert.

Večer uvádí Pale Blue Eyes. Britské dreampopové trio si ještě svoje místo na scéně hledá, z domácího poslechu nepříliš výrazná hudba v sále ožívá. Střídá se rychlé tempo s pomalejším, povětšinou instrumentální skladby mají snový nádech, do kterého se stačí jednoduše zaposlouchat a hlavou se dostat z podzemních prostorů pryč. Ani tuhle nenáročnou, elektronicky moderní hudbu si nikdo nechce nechat ujít. Je plno a pohnout se je nemožné, ani po třicetiminutové show se dav nemění, čeká.

Přípravy trvají další půlhodinu, o to větší potlesk pak všech pět členů skupiny sklidí, když se po jednom staví za své nástroje. Syntezátory první skladby Shanty umlčí publikum, hudba Slowdive působí smutným, smířlivým dojmem. Melancholie v celé své kráse. Kromě hlasů Rachel Goswell a Neila Halsteada se v popředí nenásilně perou i zvukově roztroušené elektrické kytary, každý tón se násobí. Basovka společně s bubny v pozadí otřásá sálem, masivní reproduktory se každou písní posouvají. Když se rozezní When the Sun Hits, je to silná chvíle a refrén „When the Sun Hits, she will be waiting, with her cool things and her heaven“ je slyšet z úst všech okolo. To nejjednodušší je naprosto se ztratit v hudbě a vlastních myšlenkách. I další skladby, většinou z nového alba Everything Is Alive, provázejí němé, často nehybné pohledy k pódiu, doprovázející dlouhé instrumentální pasáže.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Může za to i Goswell. Ta si za klávesami a dvěma mikrofony obalenými peřím neustále prohlíží diváky pronikavým pohledem a udržuje dlouhé oční kontakty s lehkým úsměvem. Vzájemnou blízkost potvrzuje i moment, kdy se mladíkovi v tlačenici nevolno: Goswell okamžitě utne skladbu Kisses, zástup se rozestoupí a následně potleskem děkuje frontmance. „Tell me what you need, what is right, whatever is just enough.“ Společné nadšení Slowdive z vlastní hudby se snadno přenáší na přítomné.

Místo koncertu bylo pro tento večer symbolické, přerod bývalého Divadla Archa se snoubí s přerodem Slowdive, kteří svou upřímnou radost z tvorby předávají úspěšně dál. Stejně jako ve svých začátcích, kdy nebyli kritiky hodnoceni jen nadšeně, tak i dnes, po více jak třiceti letech. Příklonem k dream popu a autentickými texty plných radosti, obav i pochyb a životní nejistoty si získávají mladé publikum, jež je těchto emocí plné.

Info

Slowdive (uk) + Pale Blue Eyes (uk)
28. 1. 2024 Archa+, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace