Harry Potter jako torture porno?

„Díky bohu, ten joint nezvlhnul.”

Bylo nebylo… každá správná pohádka tak přece začíná, ne? Žil byl mladík jménem Tom Taylor, jehož otec, slavný spisovatel, byl zbožňován především pro svou magickou fantasy ságu. Hrdinou byl obrýlený studující čaroděj Tommy Taylor, který jako by z oka vypadl (ne Harrymu Potterovi ale) Tomovi skutečnému. Fandovská základna dohání mladého Taylora k šílenství, ale po otcově zmizení se příjmy z fandovských conů stávají jeho jediným zdrojem obživy. Takže trpělivě odpovídá. Ne, neumí kouzlit a mnoholičný lektvar by nedokázal vyrobit ani z chlupu z řiti jednorožce. I když…

„Horor nejsou nuance, milé děti, ale vyhřezlá střeva.”

Fanatické zbožňování i nenávist za podvodně nabytý status nového mesiáše či únos šíleným fanouškem, to je nyní Tomův denní chleba. Přesto se začíná dít něco zvláštního a hrdina je nucen pátrat po svém zmizelém otci. Toma kdysi taťka Taylor učil takzvaný literární zeměpis. To, kde se odehrávala ta či ona klíčová událost z knih nejznámějších autorů a kde byla tvořena mistrovská díla literatury. Víc nic, ale zdá se, že tyto znalosti budou pro jeho další existování nezbytně nutné. Zmíněné literární turistiky se samozřejmě dočkáme, ale až v druhé polovině. V určitém momentu se například děj přesune k ženevskému jezeru, kde Mary Shelleyová během jednoho deštivého léta napsala Frankensteina a kde se právě odehrává sympozium věnované tomuto slavnému hororového románu. Dochází zde k téměř slasherové vyvražďovačce - a to je hodně stylové - kosou, ze které je ve finále plném překvapivých odhalení a nečekaných zvratů obviněn právě Tom.

„Jé mami, podívej, na zemi jsou nějaká písmena.”

Mike Carey rozehrává kouzelnou zápletku o síle příběhů, ze kterých je náš svět spleten. A jen tak mimochodem odpovídá na otázku: co kdyby byl Harry Potter skutečný? Ve své první autorské práci využívá své zkušenosti z Lucifera a propojuje realitu s fiktivním světem fantasy. Tentokrát je to svět plný literárních odkazů a milých narážek na hrátky s žánrem, když se v jedné chvíli dočkáme hororové torture porno variace na Harryho Pottera. Kde se hlavní hrdina nebojí svlékat lidi… z kůže. Grossova vizuální stránka je poměrně civilní a nevybočuje z luciferovského standardu. Mezi nejsilnější pasáže patří rozkreslení částí z Taylorových románů. Fikce i realita vypadají téměř stejně, což se může zdát matoucí, ale stylizovaný text vyprávění funguje na výbornou. Nijak neruší a skvěle doplňuje celek. Ovšem obálky od Yuko Shimizu jsou o několik tříd výše.

„Příběhy jsou to jediné, pro co stojí za to zemřít.”

Mezi řádky patří k sériím, které se pod kůži dostávají zvolna. Pokud čtenář není vysloveně bibliofil, bude brát narážky na významná literární díla jen jako příjemné zpestření. S přibývajícími stránkami se ovšem propadá do nádherně promyšleného světa, který je celý stvořený z písmen. Jde o nejlepší fantasy sérii o literatuře, co kdo napsal, jestli vůbec někdo jiný nějakou napsal…