Album Light Delight zhudobňuje práve pocity stiesnenosti, všadeprítomnej šedivosti všedných dní, stereotypného kolobehu a stresu z nezvládania valiacich sa deadlinov.
Prechádzam sa lenivým tempom s dáždnikom v ruke po preplnených uliciach a vnímam špinu, ktorá sa valí z kanálov, študentov vystresovaných zo skúšok, večne upachtených businessmanov, meniacich sa v upršanom počasí na víly lákajúce investorov do svojich osídel. Mám neustálu potrebu spánku a zo zníženého tlaku v ovzduší ma bolí hlava, pri soundtracku od Business Mermaid však všetko začne dávať omnoho väčší zmysel. Album Light Delight totiž zhudobňuje práve pocity stiesnenosti, všadeprítomnej šedivosti všedných dní, stereotypného kolobehu a stresu z nezvládania valiacich sa deadlinov.
Hneď v úvodnej Solar Muscle Crystal košická partia dosahuje ponurú atmosféru strojovým pochodovým rytmom a dronovými gitarovými linkami, ktoré sú lemované popovou melódiou. Dá sa to pohmkávať stále dokola, je to zapamätateľné, vo svojej podstate veselé, napriek tomu v hlave ostáva všadeprítomná mestská monotónnosť. Práve v tomto je Light Delight silný. Ako keby popová uhladenosť bola odvždy výsostne spätá s postpunkovou depkou. Ako keby to boli najlepší kamoši už od detstva.
Zmes gitaroviek, grungeu a stoner rocku (Glow), pripomínajúcich najmä roky deväťdesiate, sa kĺbi s prekvapivo osviežujúcimi psychedelickými synthovými (Cicatrix) a tanečnými pasážami (Mud), popový vokál speváčky Lilian je taktiež výraznou zložkou, ktorá albumu dodáva dievčenský šmrnc. Akurát zamrzí jej občasne pokrivkávajúca výslovnosť angličtiny. Album ako celok je melancholicky zasnený, väčšina skladieb sa drží stredného tempa a troch či štyroch nosných akordov, z ktorých vystupujú synťáky.
Light Delight je nápaditý, má výborný zvuk a nebojím sa povedať že i rádiový potenciál. Ako miernu slabinu vnímam celkovú stopáž albumu (takmer 50 minút) v kombinácii s podobnosťou piesní, ktoré sa ku koncu zlievajú do kopy. Nový počin Business Mermaid si však drží solídnu úroveň, a aj keď napríklad nie ste vyslovene milovníkmi už spomenutých žánrov, má potenciál byť solídnym partnerom (nielen) do psieho počasia.
Oba texty výrazně pracují s tělesností. Lidské křeslo je o řemeslníkovi, který vytvoří křeslo, v němž se může schovat a být lidem opravdu blízko. Hmyz vypráví příběh posedlosti, který vyústí až ve vraždu a zoufalou snahu uchovat podobu svého mrtvého objektu touhy.
Hnacím motorem Antunes je neutišitelná vášeň. Silence se neustále přelévá, mění tlak i měřítko a ponechává posluchače v prostoru, kde se věci stabilizují jen na okamžik, než se znovu vydají jiným směrem.
Zarážející je, že opatrnost se neomezuje jen na kontroverze, snímek míjí i témata, která by mohla fungovat bez většího rizika. Jeho boj o prostor na MTV, která v minulosti nedávala prostor Afroameričanům, tu je jen naznačený, nikdy opravdu rozvinutý...
V pilotním singlu Days We Left Behind nové desky vzpomíná jeden ze dvou přeživších členů Beatles na černobílou minulost. Tušení, že na stará kolena vsadil na čistě nostalgickou notu, je však v kontextu celé desky rozprášeno a na vzniklé mlze se objeví duha. The Boys of Dungeon Lane odhaluje víc než jen vzpomínky – je to mozaika příběhů a pocitů, melodií i zajímavých harmonických vybočení.
Nekompromisní sbírka Love, Diskito potvrzuje celkový posun v tvorbě a projevu, který určitou část fanoušků možná stále překvapuje, zároveň platí, že by nahrávce prospěla větší zvuková nápaditost a lepší uchopitelnost skladeb.
Fakemink dokáže rapovat na jakýkoli beat, adaptovat se na různé styly, ať už je to witch house, grime nebo hyperpop. Vše si při tom produkuje sám, a to mu dovoluje umně přepínat mezi chvástáním a zranitelností, někdy i v rámci jedné skladby.