Moonburnt

Bursa měl na hlavě něco mezi balaklavou a plyšovým zajícem a zpíval tak, že nebylo jasné, jestli jsou to podklady nebo plejbek. Heartʼs halo.

Do Bike Jesus chodím rád, courání ostrovem je vždycky zážitek. Osamělí onanisté, tiché přízraky, měsíce ve vodách, zastavené labutě, cizí hlasy ve vlastní hlavě. Ve Vile Štvanice plno, večerní negližé a dvojky šumivých sklenic, barák vedle nejednoznačnější úbory. Byl jsem ve městě a táhl mě zvláštní lajnap. Slowmotiondancer dj set hned zkraje, Anna Černíková coby A/C, která zvládá subtilní písničkářství s jedním nástrojem a strmou židličkou, stejně jako bublavou elektroniku rozpitých kontur. A pak Karel Komorous alias cc:’d k, který křtil album hypernova a celý večer dramaturgicky vymyslel. Jeho desku jsem měl s předstihem, nemůžu říct, že bych ji celou pobral, ale to přijde. Kolikrát jste slyšeli v Bike Jesus operní zpěv živě? I ten figuruje v jedné skladbě, Komorous mluví o kolážovém přístupu, já slyším rozbíjení postklubového atomu i důsledné manipulování vokálů.

To ho spojuje s Petrem Bursou, který loni vydal jednu z nejzajímavějších desek u nás. Pomalejší elektronika a delší písničky plné těžko identifikovatelných vokálů o různých polohách, filtrech, genderech i vesmírech, pro základní představu stačí label – BCAA. Bursa měl na hlavě něco mezi balaklavou a plyšovým zajícem a zpíval tak, že nebylo jasné, jestli jsou to podklady nebo plejbek, taky to mohlo být procesované jaksi mimoběžně, šejdrem. Mimo byla atmosféra vybuzeného varieté, vigvam nejasné barvy a nahlížení do suverénně budované simulace. Rozhovory se zmíněnými najdete brzo na stránkách Full Moonu, bavil jsem se jako už dlouho ne. A to jsem ještě neslyšel novou desku fracků MMNK, do Brna jedeme nejen za Erikou Rein. Živé scény. Heartʼs halo.