Reklama

Procházka z centra (Vellocet Roll - Freedom Colony)

Vellocet Roll – Freedom Colony
Vellocet Roll – Freedom Colony

Co mají společného peruánská literatura, Vinohradská parta, zlaté řetězy a čluny na vodě? Vellocet Roll odpovídají na třetí řadovce snoubící ducha obou předchůdců.

Reklama

Vellocet Roll - Freedom Colony
Stoned to Death, 2026
Instagram

Pražská postpunková formace se po čtyřech letech od EP Halcyon Days vrací s novým počinem. Jeho jádro pořád tvoří živelné kytary a intenzivní beaty, je však znát, že od debutového A Man Asleep i druhého alba A Land Ridden by Darkness prošli Vellocet Roll nesporným tvůrčím posunem – skupina se tentokrát vydává cestou, která snoubí její psychedelické kořeny s experimentem pozdějších nahrávek, přidává k nim ale temnější a méně definovatelné zvukové rysy a o poznání špinavější podtón.

ALŽBĚTA: Máma vždycky říkala, že to, co dělá muzikanta dobrým muzikantem, je schopnost umět si v hudbě počkat. Správně odhadnout délku pauzy, umístit okamžik nástupu přesně na hranici snesitelnosti. Nedávat to publiku zadarmo, ani to s tichem nepřehnat. Tahle první asociace při setkání se třetí dlouhohrající studiovkou Vellocet Roll se nakonec stala myšlenkou doprovázející celý její poslech. Už úvodní skladba Margaux, kterou rámuje roztříštěný vokál eastworks, je toho dokonalým příkladem. Syntezátorové linky nastupují nepravidelně, tón je pokaždé o trochu jinde, než kde by ho člověk chtěl, track má podivně asymetrický nádech a přesně to láká k poslechu každé další jeho vteřiny. „Just walk on by / And say things you don't like / 'Cause past / Is crawling behind your back,“ nese se zastřeným zvukovým pozadím. Vypadá to, že hlavními rysy nahrávky Freedom Colony bude právě tohle: pohyblivost, uvolnění formy, atmosféra nočního města, slova o věcech, které se nám nelíbí a minulost, která nám šlape na paty.

PAULÍNA: Po prvom vypočutí ma príjemne prekvapili najmä zaujímavé produkčné nápady, napríklad práca s vrstvením vokálov, nástrojov a zvukov, a rovnako aj kvalitný mix, na ktorom má zásluhu Dominik Gajarský. Vďaka pohlcujúcim vokálom mám v určitých momentoch pocit, že počúvam side project Stefana Burnetta z Death Grips. Skladba O.F.H. Bros sa nesie v chytľavom riffe a má groove, ktorý ma instantne preniesol na festival, kde Vellocet Roll hrajú svoj koncert neskoro večer, ja mám v sebe tak tri pivá a spoločne kričíme texty. „My brothers, me / Me and my boys.“

Reklama
Reklama

Tento článek je jen pro předplatitele

Co se dočtete dál

Jakmile se album trackem Immortal Souls přehoupne do druhé poloviny, kolektivní prožitek se v textech náhle začíná vytrácet a proměňuje se v individuální výpověď.

Frázovanie na tomto albume je perfektné, aj vďaka tomu mi stačili k niektorým pesničkám dve vypočutia a hneď som vedela texty naspamäť.

Freedom Colony si vypůjčuje něco z obojího: svou našlapaností zrcadlí dynamiku debutu, klouzáním mezi disonancemi a konsonancemi zase ukazuje na druhou desku, atmosféru má ale vlastní.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama