

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)
Pokud jsem při domácím poslechu Spirit Counsel zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít.


Pokud jsem při domácím poslechu Spirit Counsel zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít.


Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...



Ne zrovna početné, zato nadmíru uznalé publikum si Jambinai získali nejen hudbou jitřící emoce i fantazii, ale i bezprostředním a skromným vystupováním.



Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...



V jistém smyslu totiž vizionářem skutečně je: svou hudbu dává do služeb představě jiného světa. Světa alespoň lepšího, když už ideální být nemůže.


Algiers všechny svoje výzvy pěchují pouze do hudby, a to jak verbálně, tak emocionálně. Tady se jde rovnou na věc, na stanovišti v první bojové linii není čas rozdávat letáky.


Proto se mi neříká lehko, že tohle všechno, zdá se, už přestává stačit a irská trojice se přeci jen stává pouhým reliktem pro pamětníky.
Nerad bych se dopouštěl nějakých povrchních přirovnání, ale jsou dvě velká jména, která se mi během koncertu opakovaně vracela na mysl...
Pokud měli britští kytaroví melodici The Coral v úmyslu nahrát letní album, povedlo se. A na snaze navodit u posluchače pocit pohody není a priori nic zlého.
Vizuálním králem večera byl propocený Hessels, jehož kývavé pohupování v těžkých bagančatech a neortodoxní kytarové techniky se nemohou omrzet.
Respect je návyk. A nemusíte být etnomuzikolog ani hipík s djembe v podpaží, ostatně i na vlídném festivalu se můžete potkat s muzikou, která vám nakope zadek.
V posledních letech se Black Rebel Motorcycle Club nepříjemné události zrovna nevyhýbají. Nejprve to byla smrt Michaela Beena, mentora a neoficiálního člena spolku...
Rytmické orkány střídaly nečekaně zpěvné pasáže, skladby, které by se směle daly označit za hity. Ayisobova nejslavnější píseň I Want to See You My Father, Africa Needs Africa...
I s lupou by se těžko hledala nějaká negativa. To, že Jaromíru Švejdíkovi občas vypadl text nebo že kapela nezahrála tu či onu píseň...
Že právě on má k vytvoření alespoň přibližné morrisonovské iluze výrazné předpoklady, se mohli přesvědčit svědkové nedělní „cultovní“ seance v Roxy.
Na Bittovou jsem se těšil, pro vychutnání subtilních nálad alba je pódium tohoto festivalu ideálním prostředím. Absolutně jsem ale nepočítal s tak intenzivní bouří.
Návštěvnost určitě nedosáhla stropu, dav byl v Lucerna Music Baru příjemně propustný, ale ovace, jaké se strhly hned po úvodní skladbě Laiska, dámám zjevně vyrážely dech.
A nakonec jedno malé postesknutí. Každý takhle povedený koncert by měl mít možnost v posluchači patřičně doznít, ať už za zvuků spřízněné reprodukované hudby nebo jen...
Auditoriem se nesla slova o masakru a nebyla, věru, ani příliš nadnesená. Osmihlavá newyorská saň jménem Hazmat Modine nezavítala do intimního prostředí Divadla U Hasičů...
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.