The Ex-táze dechy zpevněná i nabouraná
A ačkoliv celkový objem energie vyměněné mezi kapelou a publikem během vystoupení byl impozantní, ještě bych další půlhodinu snesl.
Staromódní svěžest Fumaça Preta
Přelom šesté a sedmé dekády, Lábusovy Mimikry jako vyšité, jenom posílené o kubánské disidenty. Ale Fumaça Preta nejsou otrocky kopírujícím revivalem.
retro: Kid A
Fenomenální úspěch alba OK Computer a s ním spojené stinné stránky mediální provařenosti introverty z Radiohead evidentně zaskočily.
retro: Modern Times Boba Dylana
... to všechno v naprosto autentické a přesvědčivé formě a s pečetí autorského génia. I když ono to s tím autorstvím není tak jednoduché.
Vulnicura – léčebné zábaly pro zlomená srdce
Platí to pro nejzběsilejší grindcoristy i folkaře s kytarou, pro houslového virtuóza i brýlatého nerda s laptopem. Ale co platí pro Björk?
Tankista Dulli a jeho good spirit
Pomalejší, ale dramaticky vyklenuté pasáže se šikovně střídaly s infarktově nabuzenými jízdami, při nichž se více vzpomínalo a kdy také dav nejvíce bouřil.
Traband – radost jako zbraň
Skautské žonglování se snadno zneužitelnými pojmy jako poctivost, skromnost, laskavost nebo pozitivní přístup k životu mě v hudbě přinejmenším znervózňuje...
Ukončená vzpoura Radiohead
Poté, co se Radiohead pokusili radikálně odříznout od kytarové melancholie a s dvojčaty Kid A a Amnesiac vpluli do experimentálně elektronických vod...
Zaříkávání Patti Smith
Porcovat osobnost Patti Smith na hudební, literární a jiné roviny je ošemetná, ne-li přímo nesmyslná činnost. Patti je odjakživa komplexní umělkyně.
No Cities to Love – jako poslouchat bestofku
Comebacky většinou vyhlížíme s větší či menší dávkou pochybností. Jsme rádi, že jsou naši oblíbenci zpět, těšíme se, ale už předem to v nás hlodá. Bude to stát za to?
Retro: The Suburbs
Styl, který si Arcade Fire vytvořili na prvních dvou deskách, je snadno rozpoznatelný, což je samo o sobě u dnešních kytarových kapel unikum.
Parádní jízda aneb finský Everlast - Paleface
Paleface neomračuje vytříbenou technikou, jeho flow je přímočará a robustní, ale jazyk (zejména finské drnčivé „r“) mu dodává nevšední průraznost a naléhavost.
Kdo by chtěl po Cohenovi veselé písně?
V písničkářském světě Leonarda Cohena se něco mění. Pauzy mezi alby se začínají prodlužovat a především na nich přibývá instrumentálních barev...
A přece je každá z těch desek jiná – King Crimson
Právě důraz na improvizační schopnosti stávajícího line-upu je dokladem toho, že Robert Fripp tentokrát se svými spoluhráči navázal silnější pouta.
Dobře prořezaný strom (perspektivy Lenky Dusilové)
Skupina, která přijala název předchozího alba za svůj, mezitím úspěšně překonala krizi a stala se ještě silnějším a kompaktnějším tvůrčím organismem.
Neil Young: písně nahé i oblečené
Youngův skladatelský blok, o kterém se zmiňoval v knize Hipíkovy sny v souvislosti s lékaři doporučenou abstinencí, je snad definitivně zažehnán.
Oprávněná tvrdohlavost Roberta Planta
Od začátku milénia Plantovy sólové desky tesají do našich uší jedno velké NE všem nostalgikům, kteří by ho rádi viděli zpátky v kokpitu jisté legendární vzducholodi.
Liars a sklony k nevypočitatelnosti
Liars jsou pověstní svou nevypočitatelností, proto se příklon k elektronice na albu WIXIW nedal brát jako vodítko k dalšímu vývoji.
Starší a neklidný Morrissey
Morrisseymu neúprosně přibývá stříbra ve vlasech, ale touhu kecat pokud možno do všeho má pořád stejnou.