

Když Josh Homme nemá žádný problém (Queens of the Stone Age)
Queens of the Stone Age jeli nadoraz, byli ostří jako břitva, nápadití v dynamickém rozvrstvení setu, vstřícní tak akorát.


Queens of the Stone Age jeli nadoraz, byli ostří jako břitva, nápadití v dynamickém rozvrstvení setu, vstřícní tak akorát.


Album He Who Travels Far se přinejmenším vyrovnalo tomu nejlepšímu z dílny Yat-kha nebo Huun-Huur-Tu a mě sundalo.



Vedle Youssou N'Doura, Salifa Keity nebo Moryho Kantého byla na přelomu 80. a 90. let jednou z prvních...



Zatím nejdelší vydavatelská pauza Becka Hansena končí přiznaným navázáním na album Sea Change z roku 2002.



Album WIXIW znamenalo příklon k elektronice, což ale v jejich případě nemůžeme brát jako vodítko k předvídání věcí příštích.


Zajímaví hosté se v rozumné míře vyskytují i na Emmaar, mediálně nejznámějším je Josh Klinghoffer z Red Hot Chili Peppers.


Jedno z nejvýraznějších zjevení na hudební scéně se přesouvá z pozice obletovaných nováčků mezi etablovaná jména.



Éterická, náladotvorná a kompozičně i melodicky nekonvenční hudba dívčí skupiny Warpaint zaujala už na albu The Fool.



To ofenzivní, neúnavné vřískání a štěbetání trumpet, saxofonů, klarinetů, tub a rohů máte při odchodu úplně všude. Nejlepší.



Vždycky mezi emocionálně odtažitým shoegaze/dream popem a palčivým světabolem Joy Division nebo The Cure.



Šestiletá pauza rockovým věrozvěstům z Palm Desert očividně prospěla, tvrdíme u ...Like Clockwork. Ohlédnutí.



Ranaldovo vydavatelské portfolio, ať už jde o vlastní projekty nebo spolupráce, je poměrně rozsáhlé, buduje ho od roku 1987.



Západoafrická loutna ngoni má v osobě Bassekoua Kouyatého na hudební scéně svého právem nejviditelnějšího ambasadora.



Mnohotvárný hudební kvas Kinshasy propagoval před lety v dokumentu Jupiter's Dance, taky dělal s Damonem Albarnem.



Skupina dál pevně třímá springsteenovsko-youngovský prapor poctivé americké rockeřiny. Lightning Bolt.



Libanonská, ve Francii žijící zpěvačka Yasmine Hamdan si dokáže publikum omotat už jen svými půvaby.



Že nejsou jen povadlým reliktem zašlé seattleské slávy, dokázali důrazně už comebackovou deskou z roku 2009.



Kouzlo post-novoromantické a post-gotické éry popového snění dokáže Sean Kilfoyle zprostředkovat velmi sugestivně.



Vzpomínáte si na jejich pražský koncert na Štvanice před deseti lety? Zbývá nám něco jiného než vzpomínat?
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.