Soustředěná radiace Liars

Liars jsou pověstní svojí nevypočitatelností. Album WIXIW znamenalo příklon k elektronice, což ale v jejich případě nemůžeme brát jako vodítko k předvídání věcí příštích. U kytarové diety kupodivu setrvali i na dalším opusu, ovšem způsob, jakým na novince Mess hnětou temnou syntetickou hmotu, je opět výrazně odlišný.

Jestliže leckterá předchozí alba zněla dost lo-fi, o Mess to neplatí, stejně tak můžeme vyškrtnout opak tohoto slůvka. Půjčovna zvuků a beatů, v níž se Liars přehrabovali, je vyloženě archivní a docela snadno rozpoznatelná. Obsahuje přelomové výtvory postpunkových pionýrů tvrdé elektroniky (naskakují jména jako Cabaret Voltaire nebo Laibach), ale není překvapením, že Liars si všechno přeskládali po svém a zůstali věrní vlastní identitě. A především jsou na této desce nebývale zvukově konzistentní. Vytvářejí dostatečně různorodé variace, ale zdroj zůstává týž. Tím se sice dobrovolně připravili o jednu z věcí, kterými vyváděli z míry nejen nepřipravené posluchače, ale na oplátku získali značnou údernou sílu.

Především první polovinu alba charakterizují důrazné oldschoolové beaty, které slouží jako podklad k nečekaně výrazným melodickým kreacím (Vox Tuned D.E.D. nebo explozivní Mess on a Mission s mimořádně štěpným sloganem „facts are facts and fiction's fiction“) a třeba ve skvělé Pro Anti Anti přecházejí v nekompromisně nátlakový dusot. Žádná EBM se ale nekoná, na to jsou Liars příliš intelektuálsky rafinovaní. A navíc počínaje instrumentální Darkslide už rytmika není tak intenzivní. Chlad, temnota a společenský pesimismus přetrvávají i ve druhé půlce, ale skladby jako Boyzone nebo Perpetual Village spíš probouzejí zneklidňující podpovrchové záchvěvy. Ani závěr v podobě vláčně melodické Left Speaker Blown není katarzně uvolňující, spíš posmutněle přitakává definitivnímu rozkladu.

Album Mess opět nese nepřeslechnutelnou dávku civilizační kocoviny, přesto je na něm znát i to, že vznikalo ve spontánnější tvůrčí atmosféře. Angus Andrew na něm předvádí překvapivě širokou škálu svých vokálních schopností, od gotických chmur po diskotékový falzet. Navzdory vintage zvuku zní deska zcela současně, komplexně i mnohotvárně. Obsahuje méně kontrastů, zato vyzařuje mocné vlny soustředěné radiace, která je s to zasáhnout naše každodenností ukolébané vědomí na nejcitlivějších místech. Liars jsou ve vrcholné formě.