Prapor poctivé americké rockeřiny - Pearl Jam

Na každou novou várku pravověrně rockových, rozervaných a přece tak pozitivních vibrací seattleské pětice musíme v posledních letech čekat stále déle, ale vždycky to stojí za to. Skupina dál pevně třímá springsteenovsko-youngovský prapor poctivé americké rockeřiny, na němž se už dávno rovnocenně skví i jejich erb, a nejeví známky opotřebovanosti. Lightning Bolt snadno zapadá do linie vytyčené předchozími dvěma alby: žádné stylové kotrmelce, zato ale skvěle napsané písně, ve kterých stále vítězí vášeň nad rutinou.

Dodržování zvyklostí potvrzuje už jejich řazení. Tři nejpádnější údery na úvod, pak vzrůstající počet zadumanějších míst. Hned Getaway je trestí toho, co od Pearl Jam očekáváme: strhující nápřah, dynamicky odsekávané verze, plavnější refrén, krátké sólíčko a gradující závěr. Kolikrát jsme už něco podobného slyšeli, ale pořád to funguje a živě tepe. Ještě šťavnatější je pilotní singl Mind Your Manners. Mladistvě rozpálené punkové tempo v součinnosti s melodicky výrazným refrénem dělá z písně kandidáta na vstup do zlatého fondu kapely. A My Father's Son pokračuje s nepolevující energií, aby v mezihrách zvolňoval hrátkami s lichými rytmy.

Melancholii zadumaných večerů na prahu amerických dálav pak naplno zažehne baladická Sirens, po ní přichází ještě jedno nářezové číslo – titulní Lightning Bolt –, a pak už je čas na rozvážnější nálady. Oheň stále žhne, ale počáteční stravující nadrženost se mění v rozprostřenější, ale stejně vroucné sálání. Infallible začíná groovem jak od Queens of the Stone Age, ale i takové polohy už od Pearl Jam známe, Josh Homme na ně nemá copyright. Intimní a pro kapelu méně obvyklou chvilku Pendulum střídají poslední dva hutnější kousky, ale od odlehčeného boogie Let the Records Play se směrem k závěru noříme do stále duchovnějších rozpoložení, aby se album sladce rozplynulo s tóny bezelstně štědré melodie Future Days.

Jako obvykle se ve druhé půlce sem tam otevře i nějaký ten hluchý prostor, ale ani tehdy nemůžeme s jistotou říct, že v něm při některém z budoucích poslechů nezajiskří dosud skryté propojení. Lightning Bolt zkrátka žije a nikoliv z podstaty, i když základní stylové pilíře své tvorby už se Pearl Jam dávno nepokoušejí kácet. Jistoty přetrvávají, vztah je trvalý a pořád vzrušující. Od desáté řadové desky jsem nemohl čekat víc.