Smutná realita současného Mali a Bassekou Kouyaté

Západoafrická loutna ngoni má v osobě Bassekoua Kouyatého na hudební scéně svého právem nejviditelnějšího ambasadora. S každým albem včetně novinky Jama Ko jeho hvězda stoupá, a jestliže se předchozí I Speak Fula dočkalo nominace na Grammy, dá se i tentokrát s nějakým oceněním počítat. Ale čert vem metály od showbyznysu, album je i bez nich skvostnou ukázkou Kouyatého hráčského i skladatelského mistrovství, překypuje energií i mnohotvárností a v neposlední řadě po svém upozorňuje na smutnou realitu současného Mali.

Ngoni je opět středem pozornosti a týká se jí i nejzásadnější inovace ve zvuku kapely. Tradiční griotský nástroj Kouyaté nejen opovážlivě elektrifikoval, ale výsledný neobyčejně průrazný zvuk ještě přiživuje wah wah pedálem (asi největším nářezem je v tomto směru rozžhavená Ne me fatigue pas). Pokud vás už nudí klasické kytarové sólování, zkuste se zaposlouchat do perlivých exhibicí vybuzené ngoni a možná shledáte, že i v tomto druhu hudební prezentace lze najít vzrušení bez profesorské sebevzhlíživosti.

Pěvecké břímě spočívá stejně jako v minulosti z větší části na bedrech Bassekouovy ženy Amy Secko (exceluje třeba v jemné, krásným motivem na ngoni dozdobené Wagadou), ale tradičně v tom nezůstává sama. Pánové Kasse Mady Diabaté a Zoumana Tereta spolupracovali už na I Speak Fula, tady k nim přibyla ještě zpěvačka Khaira Aby v písni Kele Magni s charakteristickým houpavým rytmem pouštního blues a v předposlední skladbě Poye 2 také Taj Mahal, který má s propojováním amerického a afrického blues bohaté zkušenosti.

Jinak k žádným velkým modernizačním snahám nedochází. Hudebníci nabírají plnými hrstmi z malijské hudební tradice, koření jí tu latinským odpichem, tu bluesovou rozvážností a k vytvoření pestré a dynamické zvukové škály jim vystačí domácí akustické nástroje – spřežení louten ngoni, kytary, balafony a perkuse s drobnou výpomocí varhan a piána (Dominic Salole). Producent Howard Bilerman (mimo jiné bývalý člen Arcade Fire), pocházející z úplně jiného hudebního proudu, se naštěstí nesnažil umravňovat gejzír afrického temperamentu pro potřeby globálního trhu a všechno autentické v Kouyatého písních zůstalo zachováno. Kdo se stane králem subsaharského hudebního impéria po smrti Aliho Farky Tourého a odchodu Youssoua N'Doura do politiky? Možná už je rozhodnuto.