Co skrývají Warpaint za závojem?

Éterická, náladotvorná a kompozičně i melodicky nekonvenční hudba dívčí skupiny Warpaint zaujala už na albu The Fool z roku 2010. Kromě všežravé škatulky indie je bylo těžké někam zařadit a takové vysvědčení je v době mnohonásobných stylových recyklací velmi cenné. Ne že by se dámy neinspirovaly, zejména britská osmdesátá léta (dream pop, gotika) v jejich skladbách mocně rezonují. Ale při poslechu vám hlavou nedefilují konkrétní jména, spíš lehký nádech doby, kdy kapely od 4AD (Warpaint vydávají u Rough Trade, kteří zlaté časy rovněž pamatují) vytvářely revoluční soundtracky ke snům. A to je první krok, abychom nějakým nováčkům mohli přiznat snahu o vlastní tvář. Eponymní novinka naznačuje, že Warpaint nehodlají zůstat jen u něho a s nastaveným modelem míní dál pracovat. I to je kladné zjištění, i když ve mně přetrvává pocit, že stále jako by něco podstatného mělo být teprve nalezeno.

Z hlediska původnosti bylo na debutu nejsnáze napadnutelné cureovsky šerosvitné vybrnkávání kytar. Nyní se téměř vytratilo a to, co se teď lepí k hutným basovým linkám, je abstraktnější a řidší. Přibylo syntetických zvuků a ploch, ale nikoli ve smyslu úkroků k tanečnu. Sound zůstává přitažlivě tajemný, hlubinný a rozostřený. Nemění na tom nic ani umírněné námluvy s trip-hopem (Hi, Teese) nebo disco rytmem ve skladbě Disco/Very, která je spíš záminkou k o něco rozcuchanějším zpěvům než ke stvoření hitu. Singlovým parametrům se více blíží písně ze začátku alba Keep It Healthy a Love Is to Die, ale specificky rozvolněné nakládání s vokálními linkami brání i jim zapadnout do rádiového formátu. Díkybohu, chtělo by se říct, ale na druhou stranu je melodické askeze někdy až příliš. Vynořování a zanořování hudebních motivů na pozadí hypnotické rytmiky a chladných zvukových chuchvalců (Drive) by sneslo nějaký ten záchytný bod navíc.

Warpaint nepřešlapují na místě, a přitom neztrácejí osobitost. Pořád ale jako by kroužili kolem něčeho důležitějšího, než nám předvádějí, a jen čas od času poodhalí tajemný závoj, který to něco zakrývá. Rafinovanost, nebo nevyzrálost? Pořád se nemůžu úplně rozhodnout. Ale obě možnosti nakonec otvírají dveře do budoucnosti, která se v případě Warpaint stále jeví velmi slibná.