Beckův návrat do folkového pelíšku

Zatím nejdelší vydavatelská pauza Becka Hansena končí přiznaným navázáním na album Sea Change z roku 2002. Podobné nálady, podobná muzikantská parta, ale i podobně kvalitní repertoár. Svojí intimní písničkářskou polohou už nikoho nepřekvapí, to ale neznamená, že mu to v ní nesluší. Řeka, do které podruhé vstoupil, není úplně stejná a žízeň po jemných, psychedelicky zastřených folkových písních zahání stejně dobře jako Sea Change.

Melodie jsou většinou nevtíravé, sladce a líně se rozpíjejí a udržují posluchače v rozpoložení daném titulem desky, v jakési melancholické ranní mezeře mezi spánkem a denním shonem. Ani rozjásaný optimismus, ani tíživá deprese, spíš sebezpytná kombinace obojího, hořký úsměv, opatrné naděje. Morning Phase ale není jednorozměrné nebo fádní album. Beck se svými spoluhráči dobře vědí, jak v rámci takhle pocitově sevřené kolekce udržet pozornost, jak písničky aranžérsky okrášlit a odlišit.

Příjemně akustický sound s převahou kytar doplněných dalšími strunnými nástroji (banjo, ukulele, charango) a vzdušnými klávesami není neměnný. Na košatější singlovku Blue Moon navazuje táhlá Unforgiven definovaná zamlženým klavírním odbíjením, následující Wave (obě tvoří kontemplativní střed alba) nemá svojí orchestrální vznosností daleko k esoterické majestátnosti Dead Can Dance. V Turn Away můžeme zaslechnout křehkou nadýchanost Simona a Garfunkela, živější a pro celek nejvíc charakteristické jsou Heart Is a Drum, Say Goodbye nebo Blackbird Chain. Tím, co písně naopak spíná dohromady, jsou všudypřítomné levitující vokály v pozadí a mocná echa.

Nepředpokládám, že by Beck ztratil zálibu ve zvukových poťouchlostech a mísení stylů a chtěl by se nastálo uvelebit pouze v melancholicky folkovém pelíšku. Myslím, že patří k těm neposedům, které ani věk nepřipraví o hledačský zápal. Morning Phase lze brát jako jeho další tvůrčí etapu, v tomto případě návrat do míst, kterými už jednou prošel a správně usoudil, že stojí za to o nich ještě jednou povyprávět. Příště ho cesta může zavést zase úplně jinam a taková nejistota je živou vodou jak pro umělce, tak posluchače.