Liars a sklony k nevypočitatelnosti

Liars jsou pověstní svou nevypočitatelností, proto se příklon k elektronice na albu WIXIW nedal brát jako vodítko k dalšímu vývoji. U kytarové diety kupodivu setrvali, ovšem způsob, jakým na Mess hnětou syntetickou hmotu, je opět výrazně odlišný. Půjčovna zvuků a beatů, v níž se teď Liars přehrabují, je vyloženě archivní, odkaz pionýrů tvrdé elektroniky (Cabaret Voltaire, Laibach) si ale přeskládali po svém. Jsou také nebývale zvukově konzistentní. Tím se sice připravili o jednu z věcí, kterými vyváděli posluchače z míry, ale na oplátku získali značnou údernou sílu.

První polovinu alba charakterizují důrazné oldschoolové beaty, které slouží jako podklad k melodickým kreacím (Vox Tuned D.E.D. nebo mimořádně úderná Mess on a Mission) a třeba v Pro Anti Anti přecházejí v nekompromisně nátlakový dusot. Počínaje instrumentální Darkslide se rytmická intenzita snižuje, ale chlad, temnota a společenský pesimismus přetrvávají, jen se přelévají do zneklidňujících podpovrchových záchvěvů (Boyzone, Perpetual Village). Ani závěr v podobě vláčné Left Speaker Blown není katarzně uvolňující, ale spíš posmutnělým přitakáním definitivnímu rozkladu.

Album Mess v sobě znovu nese nepřeslechnutelnou dávku civilizační kocoviny, přesto je na něm poznat i to, že vznikalo ve spontánnější tvůrčí atmosféře. Obsahuje méně kontrastů, zato vyzařuje mocné vlny soustředěné radiace, která je s to zasáhnout naše každodenností ukolébané vědomí na nejcitlivějších místech.