

Film a živá hudba: Sedm smrtelných hříchů: Lakomství vs. Franzie
Franzie se filmem baví, komunikují mezi sebou, hází na sebe ksichty, odpočítávají starty jednotlivých scén. Takhle by měla znít jejich další deska!


Franzie se filmem baví, komunikují mezi sebou, hází na sebe ksichty, odpočítávají starty jednotlivých scén. Takhle by měla znít jejich další deska!


AVA najde dobrý flek vždycky. A je jedno, jestli je to na okraji města, louce, rumišti nebo v nádražní hale. Charlie Looker a Jakub Šimanský v brněnské Kafaře.



Hudba funguje sama o sobě, nikam diváky netlačí a nekopíruje děj ani výjevy z plátna... Čarodějnictví v průběhu věků a Tomáš Palucha. S Tomášem navíc.



Rozjezd jak jinak než s delay on na obou kytarách, pak se přidává basa a bicí. Vzpomínáte na rané desky Maserati a The Mercury Program?



Flush Buttons, duo skautů z Nového Boru, jeden jak blond verze bicmena z Guts Pie Earshot, druhý jako Omar Rodríguez-López z Mars Volta.


Kittchen s posádkou si dělá svou vlastní výpravu na Mars, film ho zajímá jen částečně, on je tady absolutní kapitán.


Forma hladce proplouvá filmem, po čase zapomínám na doprovod, občas mě příjemně vytrhne ságo, za které by se nestyděl ani Dana Colley z Morphine.
My Disco, tak trochu jiná kapela, jiný tlak a jiný zvuk, King sound. Kovová basa, kovová kytara, syrové bicí, kde činel umí znít tak neuvěřitelně dlouho.
Desátá sešlost na půdě baráku, ne blízko, ale ne úplně daleko od centra Brna. Prostor tak boží, že i kdyby tu hrál Dalibor Janda...
Dokonalé a organické vystoupení, které naoko ruší jen tácy s hamburgery, kterými se cpe sedící část publika. Co si vychutnávají víc? Mark Guiliana, Plaistow, Muff.



... a než budou díly nové, nezbývá než si krátit čas jinak. Soundtrack Twin Peaks v podání Xiu Xiu v pardubickém Divadle 29 vypadal jako správná volba.



Když vaše milovaná kapela koncertuje třikrát ročně a jen v zemi, kde se víc než před patnácti lety narodila a žije, není jiné volby než si za ní zajet. My Beloved.
Nylon Jail už neexistují, z kapely zbývá na pódiu duo doplněné dalším muzikantem z nově vznikající formace, film doprovází kytarou, basou a samply.



Film Příšerný host z roku 1926 vynesl Alfredu Hitchcockovi poprvé úspěch. Němý thriller o pátrání po sériovém vrahovi je asi nejblíž tomu, jak si Hitchcocka představuje širší publikum.



... Kalle jsou zkrátka Kalle, dobře vědí, že naděje nevysvitne. Duo si tak nemusí na nic hrát, může být samo sebou a nechat osobité a pomalé sadcore plynout.



Carnem rozjede doprovod k filmu hned od počátečních titulků, na jejichž pozadí rotuje malá tanečnice. Hudba šlape v tempu jejích otáček a i první scéna ladí skvěle do rytmu.



Kytarista odkládá nástroj a bere za bubny, basa zůstává u spodu, klávesy oscilují v kruhu, ale konečně to funguje... Letos jsou němé filmy v režii Alfreda Hitchcocka.



... spali v parku a všem v okolí to bylo jedno? Nikde nebyly debilní reklamy, stánky s předraženýma píčovinama a nehrála ti k tomu Evropa 2?



Pedalboardy, samply, obří aparát, svítící mikrofon, emoflanelka, podholené vlasy. Výsledný zvuk připomíná Chinaski, kteří si právě koupili delay pedál.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.