Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)
To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...
Příště trochu trávy (Connan Mockasin)
Obávám se, že se mi Mockasin líbí zcela upřímně. To, že si jeho image sedla do ducha doby, je bonus spíš pro něj.
Dobrý, ale… (Sophia Kennedy)
Číšník byl Španěl, bylo březnové úterý a Petar si myslel, že pro něj mám lístek. Neměla jsem.
Za maskou potměšilé úšklebky (Lambert + Federico Albanese)
Arogantní Němec v teplákách s bubáckou maskou a začínajícím pivním břicepsem. Techniku má skvělou. Uměleckou personu totálně na hovno...
Na pokraji sentimentu (Charles Aznavour)
Utěšuji se tím, že to byla určitě, ale určitě jazyková bariéra, když uváděl Comme ils disent jako písničku o homosexuálech, písničku „o nich“. My a oni a vy a sousedka odnaproti.
Byla krásná a zpívala flamenco (Yael Horwitz)
V sále byla zima. Někdo se pořád coural sem a tam a od dveří táhlo. Myslela jsem, že si v kelímkách nosí čaj, ale prd, bylo to bílé víno. Bílé víno v zimě.
Máte to tu v Evropě všechno malý (Everlast)
Většina chumlu přede mnou vypadala, že jde zítra na desátou do skate shopu. Krom toho jsem dlouho neviděla tolik malých lidí. Telefony a selfie...
Cameron Carpenter a samozvaní spasitelé
V rozhovoru pro ČT uvedl, že bisexualita má s jeho dílem velkou souvislost. Ehm, cože prosím? Cameron Carpenter a jeho mobilní varhany.
Félicia félicité
V tiché pauze, kdy se zakládal film, upozornila na mechanický zvuk kazeťáku: „Pojďme na chvíli ocenit ten zvuk, je to něco vzácného, jako když v Twin Peaks přeskakuje deska.“
Ostravské chujoviny (Ostravské dny II.)
Nejdříve bych inovovala sezení, protože sedíte na nové hudbě, jeden má oblek a červenou kravatu a za mnou holka s iPhonem, boty zuté, jako by se utrhla na Rainbow.
Mezi Dvořáky a Smetany se nevešel (Ostravské dny I.)
Od té doby jsem se už naučila schovat, připravit a nastavit, když na to přijde, ale hlavně docházet na akce, kde není jen pivo a nachcáno. Na festivaly, co nejsou jako festivaly.
„But it is not CocoRosie, it’s Bianca Casady.”
Byla to premiéra filmu, který je „ve výrobě”, divadelní představení bez příběhu a performance bez jasného poselství. Zvlášť pro začínající epileptiky.
Kamarádka ze Stockholmu, co stopuje na route 66? (First Aid Kid)
Cestou do Akropole jsem potkala několik blonďatých švédských skupinek. Bylo jasné, kam míří. First Aid Kit jsou sice Švédky, ale z hudby to nepoznáte.
Jessy Lanza a její nejdelší koncert v životě
V jeden moment jsem zaslechla „I don't give a fuck“ a pomyslela si, sakra, tak to jsme dvě, do háje.
Štěstí je, když se někdo jiný mýlí (Bill Bailey)
Když tu byl před nedávnem Dylan Moran, měla jsem pocit, že se dívám na jeho DVD. Bill Bailey si to jede trochu jinak. A možná že lépe.
Leonard Cohen a jeho společenství kloubouků
Lidé aplaudovali hned, jak se objevila postava v kloubouku, zdálky nemohli poznat, že tohle ještě není Leonard Cohen. Těžko se orientovat v záplavě huček a obleků. Hned ale jak si světlo Cohena našlo, plná 02 aréna povstala. Dojemný moment. Aniž by zazněla jediná píseň, všichni tleskali a upřímně Cohena vítali.