„But it is not CocoRosie, it’s Bianca Casady.”

Byla to premiéra filmu, který je „ve výrobě”, divadelní představení bez příběhu a performance bez jasného poselství. Začínalo se filmem. The Dead Season je černobílá tryzna za trpícího klauna. Není zřejmé, proč se trpí, není jasný ani vztah mezi jednotlivými postavami. Štěňata za plotem, zhroucená ve dveřích, zhroucená v kuchyni a klaun ve křoví. Do obrazu se často vracejí ptáci, ale těžko říct, zda to má vůbec nějaký význam. Zatímco klaun leze křovím, zhroucená se (pravděpodobně) škrtí v závoji. Tahle sekvence trvá bolestivě dlouho, zvlášť pro začínající epileptiky.

Casady byla v průběhu celé projekce schovaná za malé promítací plátno, společně s perkusemi, basovým saxofonem a pianinem. (Nedokončený?) film nemá žádnou pointu, snad se z klaunů stane pár a trpí pak společně v zaprášeném hotelu i se zaprášeným lustrem. Vizuálně snímek připomíná „found footage”, obraz je roztřepený a rozklepaný, stejně jako hudební doprovod. Najednou konec a v pravém rohu scény leží klaun. Přiléhavě v epileptickém záchvatu, chvíli bojuje se svými vnitřními démony, nebo ho možná točí smítka prachu ve světle reflektoru, až sebou z výšky švihne o zem. A přesně tenhle tanečník, demonstrující sílu břišních svalů, byl jediným výrazným talentem celé show. I když neměl při absenci příběhu příliš co vyprávět, byla radost se na něj dívat. Pokud tedy nechám stranou autoerotický taneček, který, byť mistrně, vystřihl později. Casady plynule navázala na filmovou hudbu, stejně jako na klaunské téma: pozvala klauny „nám pro zábavu” a sama po jevišti vykračovala v kšandách, širokých bílých kalhotách, košili a v černé hučce. Klauni měli jednu chvíli působit jako vtipná oddechová mezihra, ale jejich vystoupení nevyprodukovalo žádný konkrétní gag.

Představení v závěru přešlo do konkrétních písniček, jako byla nová Tumbleweed. Podivná show mohla působit atmosféricky, ale stejně tak i halabala splácaně. Když se Casady v tomhle projektu pokouší o syntézu, chybí jí nějaká páteř, která by celý nápad nesla a předávala dál o něco víc než jen shluk méně či více příbuzných vjemů. V celkovém dojmu jakoby dvouhodinovému představení chybělo vůbec to základní: nějaký obsah.