

Království otazníků
Dochází mi, že nejšťastnější dny jsou ty, kdy sedím poblíž moře v kavárně nebo baru, objímaná mořským větrem a vůní.


Dochází mi, že nejšťastnější dny jsou ty, kdy sedím poblíž moře v kavárně nebo baru, objímaná mořským větrem a vůní.


Station manažerka nám řekla pár slov k akci Piknik, ovšem s tím, že Radio R není jen hudební, ale i nehudební médium, jde rovněž o studentský spolek pořádající různé eventy.



Ředitelka festivalu mluví o momentech, kdy se mezi vědci, filmaři a publikem rodí „společná řeč“ i o projektech, které by bez festivalu vůbec nevznikly.



Programová koordinátorka a vedoucí produkce přibližuje, co zůstává neměnné a jak se Atrium přizpůsobuje současným potřebám publika. Nika, niky, Tokyo. Drift.



Ve Vídni jsem ulovila skvělou knihu Deborah Levy Real Estate mým oblíbeným způsobem, tedy koupí náhodné knihy v náhodném roztomilém knihkupectví ve městě náhodném.


"Hodně lidí okolo nás má velkej dosah ve společnosti a jasnej street credit. Můžou se postavit za menšiny, za ty, co v tomhle světě trpí nespravedlností… ale neudělaj to..." Rozhovor.





Naše pozornost je křehká, rozptyluje se, tenčí, rozplývá, a čím víc jí musíme dávat, tím méně jí zůstává.



Kopce, výhledy, Market, Rakuskouhorsko, The Wilderness, Karolina Beranova, LilaTesla, a to je jen začátek.



Setkání s živou lisabonskou scénou, návrat k lidovým kořenům a nová spolupráce s místními hudebníky jí otevřely nejen nové příležitosti, ale i další „domov“, kam se opakovaně vrací.



O tom, jaké to je tvořit srdcem, o energii lidí kolem i o tom, proč jsou emoce nejupřímnějším uměleckým nástrojem.



Speciální drinky, popcorn ve zlatých miskách, pár desítek lidí, co dýchají stejně napjatě jako já.



Londýnská post-post-rocková kapela Caroline přijede s novým albem a my budeme u toho a upečeme galerii. Lístky na Krudera s Dorfmeisterem nabízíme stále jako dárek k předplatnému.



O výzvách letošního roku, významu regionální spolupráce, novém modelu podpory i o tom, proč je dnes důležitější než kdy dřív pomáhat umělcům s příjmy.



„Nemá to nic společného s reálným životem,” psal Karel Veselý o jednom festivalu. Tahle věta mě napadne v půlce každého Moody Moon Noize, na právě doznělem šestém a mém čtvrtém ročníku to nebylo jinak.



Učím se je najít všude, kde to jde, úniky, východy, ta cesta se najednou rýsuje sama.



Nenápadný příběh o muži, který zabloudí a místo benzínky najde kavárnu, je jemným zrcadlem pro každého, kdo někdy cítil, že jede na autopilota.



Jako když dohraje poslední tón a zůstane po něm jen ticho, které není prázdné – jen jinak plné.



29. května slavíme patnáct let Full Moonu a máme obrovskou radost, že Annet X a NobodyListen přijali pozvánku a budou u toho s náma. Přijďte taky.