

Me, the third scar #21
Naproti má kolegyni, co si vestoje okázale krémuje ruce, na můj dlouhej nepřítomnej pohled oznamuje, že nesnáší lidi, co čuměj. Nemůžu si pomoct, čumim pořád a všude.


Naproti má kolegyni, co si vestoje okázale krémuje ruce, na můj dlouhej nepřítomnej pohled oznamuje, že nesnáší lidi, co čuměj. Nemůžu si pomoct, čumim pořád a všude.


Vybíhám, beru mapu a ženu se na start. Roklí dolu a směrem na první kontrolu. Hledám padesátku u stezky.



Nesnesu, když si jakékoli vedení, natož státní instituce, dovolí instruovat zaměstnance, jak se správně chovat na firemním večírku.



Konečně jsem se dočkala a vyzvedla desku Kalle. Je už trapné zmiňovat Kalle vedle MM v čele oblíbenců? Deska je krásná a barevná už není.
Tak dělám, že ho nevidim, ne. Jako my už jsme k němu přestaly chodit před vánocema. Jsme na něj byly nezdravě fixovaný, no a pak nám nešly ty vztahy.


V neděli byly v Lucerna Music Baru předány počtvrté hudební ceny Vinyla a my jme byli u toho. Mají hudební ceny vůbec nějakou relevanci?


V rámci zvyšování vědeckého poznání našich zaměstnanců pořádá instituce čas od času přednášku osobností oboru. Prostě vyprávění, jak dobře to jde dělat.



Taky vás dokáže tolik nasrat váš oblíbený časák tím, že sekci věnovanou sérii (kurva kvalitních) hudebnic označí debilním kroužkem s křížkem? Do vlastních řad.



Mohla bych se živit jako PR management Jacka Whitea, kudy chodím, tudy propaguju pana třetího. Víte, že se naučil bubnovat už v pěti letech?



Climatizado měli po čtyřleté pauze zahrát, v Praze, současně jsme si slíbili rozhovor. Z koncertu sešlo (další plánované platí) a místo rozhovoru jsme si s Valim psali textovky.



"Já zas potkala magorů, to ti musim povídat.“ Vybírám pěkný hrnek. Nechceš ani mléko? No mužský, Em, ale jo. Dobrý. Usměju se. Tak povídej.



Seděli jsme spolu s Veronikou a Davidem u piva pěkných pár desítek minut a za nic na světě se mi nechtělo odejít, chtěla jsem poslouchat dál. Rozhovor s Kalle.



Píše mi Pavel Klusák, ten z Lidovek, že prej výborný čtení. Asi myslí moje sloupky. Patnáct, dvacet let nazpátek psával Petr Zídek z Lidovek mýmu tátovi, že je vůl.



Vyrůstal jsem na farmě na pobřeží Irska, nejbližší soused byl dvacet kilometrů daleko. Z toho asi pramení pocit, že potřebuju žít svobodně... říká v rozhovoru Travis O'Neill



Coffee and Records jsem založila z nutkání užít si ještě více srandy. Takže jsem tady pro všechny milovníky kafe a vinylů, což je teď děsně trendy.



Lift the dust cover from the turntable. Zvoní budík. Zvedám se z postele. Připadám si uboze. Place the record onto the platter.



Sedím v hospodě s jedním písničkářem, žije u nás teprve pár let. „Všechny český kapely jsou sračka. Nikdo není upřímnej a většina si hraje na něco, co není.“
Rival Sons jsou bluesrocková kapela z Kalifornie, momentálně bortící pódia Evropy. Drhnoucím zvukem připomínají jak The Black Keys, tak The White Stripes.



Táta se pokradmu podívá, bratranec protočí oči, chlápek se nasere: „Tady u nás není normální parkovat lidem přímo před vrátkama.“
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.