Mohla bych se živit jako PR management Jacka Whitea, kudy chodím, tudy propaguju pana třetího. Víte, že se naučil bubnovat už v pěti letech?
V pátek v práci. Chodíme s pracovním týmem na společné obědy. Každodenní neměnné složení a start v pravé poledne pravděpodobně přidává na dojmu pošahanosti nás chemiků. Máme rádi pořádek. Sedíme v pekelně příšerné menze a jíme pekelně příšerné obědy. Proudí debata o víkendu. „Já na víkend nic neplánuju, s kolenem nemůžu běhat a fotbalová liga ještě nezačala, není co sledovat“. Přidá se kolega: “Já sleduju zahraniční ligy.“ Zajímám se jakou. “Hlavně španělskou.“ Říkám, že já, teda my s bráchou, fandíme Barceloně. Protože Messi, ne asi. „No, já mám radši Messiho než Ronalda. Ale zase mám radši Real Madrid než Barcelonu.“ Tak to máš teda blbý, kámo.
Mohla bych se živit jako PR management Jacka Whitea, kudy chodím, tudy propaguju pana třetího. Víte, že se naučil bubnovat už v pěti letech, dřív než hrát na kytaru? Asi proto to má tolik v ruce.
Sedím si tak s návštěvou. Ve tři ráno a stejně pořád melu o Jackovi, musí být úmorný se mnou vydržet. Vnutím se s živákem z loňskýho léta. Povídáme si a já fakt poslouchám a zajímám se. Až do momentu: „Jéé, Jack na odposlechu!“
No řekněte, není fantastickej?
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.