Me, the third scar #21

Tohle únorový počasí mi zvesela připomíná loňský vycházky, takový dvě hodiny odpoledne, kdy se může jít ven, chodit po cestičkách mezi barákama a čumět, a protože se nikdo nedívá, tak zdrhnout i za plot, mám nostalgickou náladu. Zároveň uvažuju nad tím, hloupej moment, že jsem s někým tak blízkym jednala správně arogantně jako se všema kolem, se všema, který nejsou důležitý, vyjma sebevědomí zakomplexovanýho asociála. Nakonec ale není tak těžký opustit myšlenky na to, že mohl existovat někdo první. Důležitý, že vážně existuje, a to, jestli bude plus já, není tak podstatný, to je zbytková otázka mý sobeckosti a touze někoho vlastnit. Happy as I can be, že si můžu nadosmrti říkat, že jsem číslo jedna našla, a bejt průměrně spokojená s průměrnym jinym. Bylo to tak doteď, ve všech vztazích byl první na mysli dřív než ten aktuální. Jak říká Dave na jedný desce mý milovaný kapely: february stars, temporary scars. Nechodit s těma správnejma lidma je silnější přirovnání než ekvivalent chození s těma nesprávnejma. Střih. Sedíme s bratrem v kfc na pavláku, kde jsem nebyla už roky. Pijeme kolu z jukeboxu na pití. Smějeme se Brianu Carrollovi a mýmu bejvalýmu, tomu, se kterym jsem tady trávila každý druhý rande, jedinejm lidem, o kterejch víme, že nosej kfc kyblík na hlavě. Vedle nás zvrací do umyvadla na mastnotu feťačka nebo prostitutka, možná obojí. Naproti má kolegyni, co si vestoje okázale krémuje ruce, na můj dlouhej nepřítomnej pohled oznamuje, že nesnáší lidi, co čuměj. Nemůžu si pomoct, čumim pořád a všude. Předkládám bratrovi svoji tezi o nenaplněné lásce. „Takže ty si myslíš, že je lepší si celej život o někom myslet, jak by to s nim bylo super, než s nim chodit a zjistit, že je stejnej blbec jako všichni ostatní?“ Jasně, iluze o tom nenaplněnym štěstí je silnější majetek mýho myšlení než skutková podstata toho, že až se zase potkáme, první krok už nenastane. Jukebox omrzí, tak se vydáváme do Souterrainu. Zvoníme a nic, pak prej, ze dneska už zavíraj, je děsná zima a volíme směr národka. Než tam dojdem, zaseknem se v debatě a v příčný na pivko. Já dávám high society, protože to líp ladí k aroganci, ale dneska nemaj.