Taky vás dokáže tolik nasrat váš oblíbený časák tím, že sekci věnovanou sérii (kurva kvalitních) hudebnic označí debilním kroužkem s křížkem? Do vlastních řad.
Nebudu tento týden toliko žvanit, obměnou zahraju „most played tracks“ z mých iTunes. A ani slovo o Jackovi, přísahám!
Podávala jsem koncem týdne grantový projekt pro interní, školní agenturu. Pečlivě jsem sepsala rešerši, plán projektu a různé jiné. Nahrála jsem vše do systému, téměř už dokončila přihlášku, zbývalo vyplnit ročník studia, téma dizertace a… a pohlaví? Jakkoli signované pouze pro statistické účely, nejde mi do hlavy, proč bych na oplátku za šanci na přidělené finance měla komukoli dávat dobrovolně do ruky informace o svém pohlaví! Kruci, je mi úplně jedno, jakou statistiku z toho mají úředníci v plánu stvořit, ale jestliže si hrajeme na „No to the discrimination world“, je šumafuk zdůrazňovat čím se kdo z nás liší.
Připomíná mi to vtipnou scénku z mé ložnice, kdy se jakémusi taky povedlo devalvovat moje ženství (k jeho smůle). Kdysi dávno, u mě doma. Ležíme poprvé v posteli, budeme spát, jeden se ke mně nakloní s tím, že trochu zábavy by nebylo na škodu. Civí dost dlouho a já se dost dlouho k ničemu nemám. Jen co mu rupnou nervy, na mě vyčítavě vypálí: „Aspoň pusu snad zvládneš, ne?“ Žijeme ve světě evidujícím počet úspěšných projektů na základě ženství/mužství, stagnujícím v momentech, kdy muž má líbat první. Fakt.
Nehledě na sexualitu, kterou tady mávám sem a tam, bezvýhradně jsem se zamilovala do PJ Harvey a jako oddaný fanoušek jsem hned hledala, co píše Full Moon z roku 2011 (nebo tak nějak). Taky vás dokáže tolik nasrat váš oblíbený časák tím, že sekci věnovanou sérii (kurva kvalitních) hudebnic označí debilním kroužkem s křížkem (ten znáček z hajzlíků pro dámy) kolem čísel stránek? Vážně? Vážně jsme si ještě nevšimli, že ženské taky hrají?
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.