I Adore Life (Savages)
Možná vám to na první poslech nepřijde, ale druhá deska postpunkového revivalu Savages, to je téměř sbírka love songů. Asi si říkáte, takhle heavy písně o lásce...
Greg Dulli: Je to neskutečná zábava
Americký hudebník Greg Dulli, frontman jedné z vůdčích aternativně rockových kapel 90. let Afghan Whigs, člen The Twilight Singers i půlka dua The Gutter Twins...
Tělo mi dává signály: Please The Trees, Monikino kino (Artikl)
No a pak Please the Trees. Po kolikáté už letos? Co chcete slyšet? Jak jsem nesnášela SelFbrushovo úpění? Jak mě srala ta jeho anglická výslovnost?
Jak dobrý může být Rhob Cunningham?
Svobodná volba je iluze pro bezcitné. A jinak? Jinak Edita a Lukáš pořádali po jisté odmlce letos poslední ze svých bytových dýchánků. Rhob Cunningham tam byl taky.
Živé kvety heavymentálně
V půlce se chlupy naježí. Dalším strachem, dalším smutkem. Lucia oznamuje, že před chvílí se dozvěděli, že Marián Varga leží v nemocnici.
Srdce tepe v rytmu Lower Dens
Jana si v nenápadném černém svetru, s hlavou ostříhanou na pár milimetrů bez póz a sebemenších rozpaků podmaňuje celý prostor.
Z živočišného rauše Young Fathers
... a pak se divíme. Holkám, co nemaj kolem čtyřicítky chlapa ani děti, natož smysl života, závislosti na zamilovávání se, i kapelám, který “sakra” nezní tak, jak by měly.
Vanessa, že jsem tak smělá. Nebo Schwarzprior?
Nadržené ráno, svátek má Hrabal, maso v troubě a já přemýšlím, jestli přirovnání k násilně přerušené souloži není uhozené. A co, možná je.
Půlka a ploty pankrácké věznice: NYOS, Červen
Dostat se do rytmu ale není těžké, tak je uhrančivý. Je to zase trochu jiný příběh, už komplikovanější, hlubší, násilnější, temnější a zastřenější.
Černý pot a zvuk lásky (Hip Hop Kemp 2015)
Neznám jinej festival, kde by vás na jednu stranu neznámí kluci upozorňovali za tmy na bahnitou louži, a na stranu druhou vykládali, jak by se s vaším tělem krásně mrdalo (doslova).
Jebem tyčku (Hip Hop Kemp 2015)
Všude kolem je tolik trávy, že by z toho odpadl i medvídek koala. Pořád vám to někdo nabízí a délka brk připomíná Shortyho human joint epizodu ve Scary Movie.
Jak změřit lásku... (Interpol)
Rozvášněné publikum řve: Interpol a já s ním. Trojitý přídavek zakončený hymnickou All the Rage Back Home, nejlepší věcí z poslední desky. Animální.
Na pokraji šílenství (Beseda u Bigbítu)
Sedíme v trávě. Startky, víno, odrážení útoků slečny objímky a mladé verze Jozefa Tisa s chutí na tvrdší drogy, který "normálně" zahajluje. Jakože cože?
V Tasově se dějí věci (Beseda u Bigbítu)
Svléct si v plném kupé spících seniorů legíny. Ocitnout se ve dvoudenním ráji s krycím jménem Beseda u bigbítu. V Topolovém hájku na okraji malebné slovácké vísky Tasov se dějí věci.
Vsaď se o svatbu, že je to tenhle (Colour Meeting)
Sotva čtyři hodiny spánku a do mozku se zarývá zvuk, který identifikuji hned, jak si uvědomím, že bydlím u tenisových kurtů. Za poletování antukových vulgarismů sbírám svršky.
“Seš moc pěknej, ale já nestíhám ani to svý...” (Colour Meeting)
Já vím, všichni se mačkáte na Creepy Teepee nebo na letisku, ale ten pravý ráj stírající malicherné rozdíly mezi máničkami, hipstery a rodinami s dětmi je tady.
Znáte to, když se spojí mužská a ženská energie? (Die Die Die)
A dost. Tohle není filosofická revue, ale report ze zatím nejtřaskavějšího koncertu letošního léta.
Who Fucked the Duck - White Wine
Shame on you, lidi. Válíte se na zahrádce a grilujete klobásy z Lidlu i ty svoje. Já mám roční dítě, náročný etapový stěhování včetně cesty vlakem za sebou, a přesto jsem tady.
WTF, zelený penis a Foxygen
Hádám, že všichni, co píšou do Full Moonu, mají největší strach z toho, že budou jeho Rejžkem nebo Spáčilovou. Páteční vystoupení Foxygen byla ta nejhorší show, co jsem kdy viděla.