Černý pot a zvuk lásky (Hip Hop Kemp 2015)

Neznám jinej festival, kde by vás na jednu stranu neznámí kluci upozorňovali za tmy na bahnitou louži, a na stranu druhou vykládali, jak by se s vaším tělem krásně mrdalo (doslova). Gallant perverts. Nezbývá než odkázat na jiné ženy, nechutnou battle in chocolate nebo na nafukovací panny, kterých se ve stanovém městečku pár válí.

Divná země

Je to festival, kde si týpek deset minut honí péro na hlavní stage a pak se vymlouvá na chybu v matrixu, festival, který nadchne i sedmdesátníky tak, že se jim nechce vracet domů a babičky po nich vyhlašují pátrání. Najdou se i mínusy. Od zavedené akce bych čekala, že v sobotu ráno budou fungovat víc než tři dámské sprchy. Nejedu se na fest šlechtit, ale... Na jídlo ani na pití se moc dlouho nečeká, letos zmlsaná z menších akcí malinko pláču nad výběrem. Samá mastnota, nakonec najdu indický koutek a polívkárnu. Jinak bordel všude ohromnej, přitom košů i na tříděný odpad dost. Stanové městečko připomíná už od pátku jeden velký odpaďák, asi jsem náročná. Není mi dvacet, nadhled si udržuju výjezdy a pochody do Hradce, projít se po Gočárových schodech není od věci. Od pár českých návštěvníků HHK zaslechnu xenofobní poznámky na adresu Poláků, což tedy čumím. Už nám nevadí jen cikáni, buzny a potetovaní, ale i naši sousedi. Divná země. Navíc jsem si fakt nevšimla, že by dělali větší bordel než Češi.

Pátek odstartuje Sodoma Gomora, český horrorcore původem ze Šluknovského výběžku. Řezník a DeSade umí napsat dobrý text a fungovalo by jim to i bez šílených masek. Kde se ale vzal ten hate vůči ženským? Když nám věnují píseň s názvem Uječená píčo, ještě se neurazím. Když si ale přitáhnou na stage holku, rvou jí za vlasy a strkaj si její hlavu do rozkroku, tak už tenhle žánr nedám. Čímž neříkám, že to není dobrý, jen mám jinde hranici vkusu. Naběhnou TNKD LBL Showcase a mně dojde, že s českým hip hopem to nebude zas tak zlý. Idea, Paulie Garand, Kenny R, Rest, MC Gey přebíraj štafetu, dělaj to poctivě a vedou si skvěle. Nápadů plné kapsy, vtipné texty prosté klišé, skvělé beaty, bez zbytečných vulgarit. Lehce morbidní, ale silný moment dodá americký raper Sean Strange, v tričku R.I. P. skládáme poctu jeho nedávno zemřelému otci. Pátek nabere obrátky v devět, kdy na hlavní stagi vystoupí polský alternativní hip hop v podání Bisz & B.O.K. Raper s živou kapelou ve složení kytara, basa, bicí a housle je kurva dobrej. Je to mindfuck slovanské jurodivé bestie. Džunglí kšiltovek se bez větší pauzy prožene Hopsin, černá šelma s děsivě bílými kontaktními čočkami. Vůbec tomu nerozumím, ale je to catchy show s temnou energií. Kotel je ve varu, nechá po sobě kráčet polonahého rapera, chvíli ho táhne proti jeho vůli a na důrazně vyřčený povel ho přenáší zpátky na pódium. Prostě slyšíš, jestli ten rap má obsah, nebo jsou to silácký kecy namistrovaného ega. Marcus Hopson, který tvrdě vystupuje proti užívání alkoholu a drog mladistvými, nedostatkem obsahu rozhodně netrpí. Obdobně silné je i vystoupení sotva dvacetiletého rapera s nickem Joey Bada$$, jen víc poplatné devadesátkovému rapu.

Vlna černé mazlavé živočišnosti mě na závěr vyvrhne k nohám bohyně ženských MCs. Akua Naru otevře svou hlubokou náruč ve dvě po půlnoci. Nádherná ženská s hlubokým sametovým hlasem má za zády skvělou kapelu. Zpočátku lehce bojuje s otupělým zvukařem a neustále se ptá publika, zda ji slyší, nakonec vyhrává a my s ní. Američanka žijící v Kolíně nad Rýnem ohromuje mixem conscious rapu, afrických rytmů a jazzu. Je jedno, zda se obrací k ženám, aby nepodléhaly diktátu nereálných obálek módních časopisů, sugestivně popisuje případ Michaela Browna, nedávné vystřílení černošského kostela, nebo celkovou nespravedlnost světa. Ve všech případech se mi ježí chloupky na zátylku a mráz stepuje po zádech.

Žádný sraní, žádný sorry

Sobota odpoledne město. Lehce vypruzená z přístupu českých restauratérů, kteří místo aby využili “nápor” lidí pro kšeft, unisono odrazují hosty: “Na jídlo budete čekat hodinu a půl.” Bus ujede před nosem a další za hodinu. Náladu lepší skupinka Italů s obstojnou angličtinou, mezinárodnost je na Hip hop kempu skvělá. Ital na rozdíl od českých buranů dává přednost i do autobusu, ožiju. Ještě pozoruju exhibice na U-rampách a znovu se zamýšlím nad my x oni. Jak komicky a zároveň děsivě vyzněl hovor sekuriťáka vyslechnutý u vstupu do VIP stanového městečka. Neduživý týpek se chlubil prvním zásahem proti účastníkovi festivalu, který si jen chtěl zkrátit cestu. Uniforma a moc. Půl milionu vybraných na pokutách policií, která staví kousek od letiště. Neříkám, že máš jezdit ožralej a zfetovanej, ale…

Ve čtyři stíhám Jakuba Janečka alias Smacka, pro mě objev - první český grime MC. Syrovost punku, garage, elektronika a rap. Scéna, která je u nás poměrně v plenkách, nejen kvůli složité aplikaci stylu na češtinu (délka slov). Zjišťuju taky, kde to vlastně bydlím: “Když jsem přitáhl grime, scéna tady byla jedna velká rapová Uhříněves.” Něco takového jsem u nás ještě neslyšela, střelba ze samopalu, oheň, hustý. Navíc ten borec fakt maká, spolupracuje s britskou MCs scénou a nezná kompromisy. “Jestli nechceš P´S A LOVE, tak to si píča vole.” Na HHK si navzájem hostovali s P-Moneym, k němu se ještě dostaneme. I sobota je plná velkých amerických jmen, ale dokážu vstřebat už jen Prhyme (DJ Premier a Royce da 5'9"), jejichž loňská společná debutová deska je úžasná. Nadčasová klasika v tom nejlepším slova smyslu, invenční beaty, oduševnělost a vášeň pro rytmus. Paří se na to skvěle. Pak už Kato (Deph z Chaozzu) s živou kapelou, Prago Union & Champion Sound, to nemůže zklamat. Klasickej verbální atentát. “Připravím ti chvilky krušný jak hory, žádný sraní, žádný sorry.” Ghostface Killah nenadchne, zato Frantíci Pumpkin & Vin'S Da Cuero mě roztančí do nepříčetnosti. Jo, je to hračička, na kemp je to málo černý, zato hravý, elektronický, intelektuální, francouzský a juchavý, takže skvělý. Dýnička v brýlích se snaží přitáhnout lidi blíž k pódiu, sladká ve své urputnosti, ale nakonec jí musí stačit pár nadšenců v první a jediné řadě. Náladu jí to nekazí, ještě láká na merch.

Ve tři ráno, totálně zmrzlá a rozespalá, nakoplá velbloudem se protlačím na poslední koncert letošního ročníku. Ambasador britského grimu - P- Money. Intuitivně, instinktivně čekám hodně a dostávám skoro víc, než jsem schopna unést. Ďábel v průhledném převleku, násilnický, zlostný, s kadencí kalašnikova. Černý pot se sráží na stěnách hangáru. Ke konci setu prostor ožívá jako vetřelec, vlní se a vibruje. Spodní proudy vášní natahujou pracky tam, kam rozhodně nepatří, bitva schovaná v každém tracku. Na chvíli se připojuje Smack. Pak už díky čau, než mi to spadne na hlavu.