S kým tě chytnou, s tím tě oběsí

Staré pověsti české. Psal se rok 1994 a v sále hospody v Žalhosticích se chystala na podium kapela Lumen. Basák Kolda, přestože měl na ruce sádru, oddrnkal dvěma prsty celý koncert a v několika fanzinech se objevily recenze hovořící o nové naději české hardcorové scény. Tu dal pár měsíců předtím dohromady Husar, když mu nestačilo hrát jen na kráječ na vajíčka v terezínském projektu Zatlač to tam palcem, společně s Mirdou a Koldou. Sestava byla brzy doplněna kytaristou Kůrkou a bubeníkem Dražanem… (Banán, 2021).

Nová deska Amen navazuje na to nejlepší, ale neopakuje se. Trademarky, překvapivé rytmy, krásné délky, táhlé, rozpravěčské kompozice, takové to, jak se člověku dělá dobře po těle, myslí na Vláčila, mrtvé a co s tím. Přečetl bych si texty. Píšu Brokátovi, ten že zkoušel zničit noc s Germánem a možnost jít vedle do vsi tancovat na tatáče padla, protože vlezli do lesa na bukvice. Jsou dobré na psychické poruchy, čeleď hluchavkovité. Kamil se obrátil na HT: sorry, nemám nic z toho, texty jsem viděl kdysi na papíře, ale to už je pár let, musela by se kvůli tomu sejít celá kapela, filmový reference bude vědět jedině Husar, ale ten se s tim vypisovat nebude. Organický přístup k věci je sympatický a zapadá. Skladba XXVIII pracuje mimo jiné s pěti tóny, tichem a mocným nápěvem, svět s ní je zase snesitelnější, i když si nemůžeme nic nalhávat. Tchepitz, Dáda, Hulo, Tomis, Karel Poláček nepsal jako Vladislav Vančura, Ezeš, Degeš, kolektivní vědomí procházející postavami přátel i nepřátel. Květy bukvice jsou barvy starorůžové. We destroy everything.