Skejťák v pantoflích (Doktor Římsa & čest_zmrdi)

Jestli jste četli Váchalův Krvavý román, nebude vám jméno doktora Řimsy neznámé. Případná neznalost ale není fatální, lze ji vždy napravit, navíc o zmíněné dílo tu tolik nejde. Debut Doktora Římsy vyšel skrze nízko profilovou, punk, trash, skate, multifunkční platformu HUO (ano, převážně se stále věnují sítotisku a netisknou už jen na sekáčové hadry), možná bych si ani nevšiml. Jde o člena rapově performativní formace Gambrz Reprs, Filipa, též známého jako Fištrón Žebírko. Od Gambrz se ale sólovka liší, specifický je i formát média. Sice ji na streamovacích platformách najdete, ale také byla k dostání na custom flashce, v podobě boxera. Což je nejen praktické, ale odpovídá i duchu EPčka.

Šest tracků plus outro, ústřední téma patrné už z názvu: traumatická zkušenost mladého skejťáka z devadesátkového sídliště, co musel jít domů ze školy pouze v pantoflích, se ozývá v každém tracku jako jednotící linka. Postupně se na věcné torzo příběhu nabalují další střípky vyprávění, další významy. Nejde jen o srdceryvnou story, že to byly tehdy nesehnatelné DC Syntax shoes a že je dostal díky tomu, že ho táta „zapomněl“ v londýnské zoo, za to, že o tomto zážitku, kdy se během dne spřátelil s většinou tamního personálu, neřekne mámě.

Jde taky o celkovou atmosféru doby, optiku dvanáctiletého Římsy a anekdotické narážky a reference, které jsou jednou naivně explicitní, podruhé pochopitelné až s dalším poslechem, jindy srozumitelné jen pro něj. Lze asi namítnout, že obsahem deska místy působí středoškolsky, naivně. Pak nespokojenému posluchači nezbývá než se vrátit k zavedenému rapu, kde, slovy interpreta, v porotě sedí Rohony a Bruno Mars. Takhle by to malý Římsa v oné době nejspíš nahrál.

Lehkost flow, s jakou Doktor vše podává, je osvěžující, přitom se vyhýbá vyčichlému storytellingu a většina skladeb by obstála i bez silnějšího příběhu, už jen s poťouchlými refrény. Nešlo by to nicméně tak snadno bez znepokojivé a striktní produkce od kryptického beatmakera v pozadí, čest_zmrdi, který přináší něco, co není v tuzemském rapu standardem – osobitou kombinaci syrových, valivých beatů, orientální pištění fujar, intenzivní basy, nechybí ani oldschoolem zavánějící skreče (DJ Maro) a vtipně přepálené ad libs jako třeba stvrzující „čumíš, co?“.

Doktora nepřehlušuje, dokáže dokonale odpovídat náladě tracku, textu, a přitom je stále dost patrné, že posloucháme právě tyto, určité beaty. Desku navíc špikuje poměrně dost samplů, podivuhodné, nihilistické rozhovory z lecjakých prostředích, často Římsova pracovního. Ten si jinak vystačí sám, pouze v jednom tracku se potkává s hosty – Brejchus, Žil Moc, Pleps, Pain a Stříbrný Rafael mu tvoří důstojnou společnost, počtem kontrastující k jinak individuální jízdě.

EP je jasně koncipované jako flashka i zároveň boxer, a diss track do minulosti na tehdejší nácky z druhého stupně. Averze vůči takzvaným pleškám v něm zakořenila, v outru mluví o tom, že v dnešní Evropě, co je zas plná nácků, bychom měli dohlédnout na to, aby nám nikdo nevzal boty. A Doktor Římsa nelení. Už měsíc po releasu vypustil lo-fi klip (nebo v podstatě skate video), o dva měsíce dál se ohlásil s novým trackem Čůrání do vany a rovnou avizuje další desku. Když už se jednou rozjel, zřejmě nějakou chvíli nehodlá zastavovat.