Lukáš Grygar | Články / Reporty | 25.04.2023
Moje první seznámení s Lucrecií Dalt proběhlo skrze remix Jana Jelinka, samet máčený v dehtu, dotek atmosférického poklesu se slovy jako „doldrums“ nebo „pollen“ kanoucími z úst tak, že by byla omamná, i kdyby omamná nebyla. A ona jsou.
Ano. Jako nevíte, co přesně si myslet po úvodním odstavci, tak jsem ani já netušil, co vlastně od kolumbijské umělkyně usazené v Berlíně naživo čekat – co mě tolik bavilo nejen na remixu, ale na celé desce Anticlines, odkud původní skladba Tar pochází, mi přišlo natolik subtilní, že jsem si to neuměl přeložit do koncertního zážitku. Navíc jsem tři roky starou No era sólida spíš odzíval a vlastně se smířil se skutečností, že Lucrecia Dalt je umělkyní fascinující, ale míří jinam, než by mě posluchačsky bavilo.
Naštěstí naše kroky svedl smíchovský večer. V mlze a se světly v zádech z té mlhy vystoupila spolu s perkusistou Alexem Lázarem a oba si během několika minut podmanili prostor, hrozící kvůli slabé divácké účasti prázdnem. Najednou zmizel sál i bar i koleje a městský okruh a Lucrecia s Alexem nás protáhli jako lynchovským červeným závěsem někam docela jinam, kde lze tančit na rytmy música tropical a přitom netušit, jestli je rok 1920 nebo 10 191.
S vyosením mimo toky času pracuje Lucrecia Dalt i na loňském albu ¡Ay!, ale veškerá cerebrálnost její práce se zvukem, hlukovými plochami nebo také modulací svého hlasu nejsou v protikladu ke svůdnosti výsledné hudby. Velký díl práce odvedl Alex, pro kterého Lucrecia v jednu chvíli hledala umělecké jméno u publika – nabízím „Pulpo“, což mi překladač napovídá jako španělský výraz pro chobotnici, protože přesně takhle za svou patrovou baterií bubínků a kramlí a kong působil. Zatímco jeho kolegyně zpívala nebo loopovala výživné basové riffy, rejdil rukama všelijak a všude a proháněl své perkuse efekty tak, že se v nich prvotní údery okamžitě rozplynuly do dalších ruchů.
Často nebylo zřejmé, na které straně pódia jaký hudební prvek vzniká, občas jsme taky netušili, jestli už tleskat. Rozhodně jsme ale tleskat chtěli a potřebovali, a i když z toho byly po třičtvrtěhodinovém setu dva přídavky, snesl bych další a další. Dokrmuji se z nahrávky a nemyslím, že by si mě domácí poslech ¡Ay! získal tolik, kdybych do něj nedostal koncertní vhled (vslech?). Toho večera hudba Lucrecie Dalt mámila tolik, že ji podezřívám i z polární záře, pozorované v Praze téže noci...
Lucrecia Dalt (co)
23. 3. 2023 MeetFactory, Praha
foto © Libor Galia
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.